Cesta světla

 

  Vyrazit tanečními kroky

  v souladu s prvním paprskem úsvitu.

  Nechat se vést orosenými stébly, luční květenou,

  provoněnou vlhkou ranní půdou

  a prsty bořit do čerstvé hlíny.

  Nechat zemi s láskou

  pomilovat obnažená chodidla.

 

  Kráčet co nejdéle po boku zlaté záře,

  zpívat svou píseň svobody

  o procitnutí z mlžného oparu,

  kdy vítězí křehký dětský sen.

  Silný existenciální čas, když poblázněni štěstím

  budíme důvěru uvnitř nás.

 

  Uklidnit duši pohledem vzhůru,

  kdy je srdce v přímém kontaktu

  s nebesy, a vůně moře je pohlazením smyslů.

  Prosetí písku mezi dlaněmi pak trvá navždy,

  hraničí totiž s dotekem božím.

 

  Zamilovat si volnost pod svýma nohama

  bývá prostým úkonem.

  Jde o posvátný očistný rituál,

  při kterém duch vystoupí

  velmi vysoko, obklopen slunečním svitem,

  jenž skýtá zázemí hlubokou inteligencí,

  a všechny mraky jdou stranou.

 

  Odhodlání růst si podává ruku s přítomností

  a přichází skutečná nahota –

  nové zrození bez šatu,

  pravé vědomé království beze slov.

  Oči odhalují poznání, že ticho před bouří,

  západ i východ slunce jsou naše druhé já,

  že bájná cesta světla jsme my sami. 

---