Louka českých macatic

Agáta z pláže

Vystrkuje nahá prsa proti zlíchovskému kostelíku, možná v nemravném gestu, snad na bolestnou paměť světice Agáty. A třeba chce jen ohromit samotné slunce, nebo alespoň pár mužů okolo. A co oni? Nač myslí? Proměnit se v chápajícího, i když káravého kněze, nebo krutou soldatesku pohanů?

Louka českých macatic

Louka českých macatic. Nový název by pláži neuškodil. Člověk se tu snadno ocitne v obležení kyprých těl. Prsou stékajících jak Dalího hodinky od hrudi až k zemi, zadnic vystrčených k nebi jako satelity neřesti, baladických stehen, jež by mohly nést těžké klavíry, břichů hýčkaných tučnou stravou, stavebních balvanů lásky ukrytých v bocích i klínů rozhojnělých sluncem, hormony a touhou. Tady je pravá barokní krajina Čech.

Stánkařka

Sedí pod vrbou a pálí jednu za druhou. Stánkařka. Nikdo nechce karbanátek z grilu. Ten zatím plápolá jak olympijský oheň v mezičase. Lidí tu moc není, jedlíků ještě míň. A tak nespokojená sedí zapřená do nohou a pálí jednu za druhou.

Přísný soud

„Ale to má brzo umělý zuby.“ Uvelebená v lehátku vyhlašuje svůj nekompromisní soud matróna v bikinách. „Někomu odejdou zuby po dětech,“ pokračuje, jako by dávala odůvodnění svého výroku. Usazuji se tedy na ručník a bedlivě naslouchám. Možná nakonec dá i poučení o nepřípustnosti opravného prostředku. A zazubí se zbrusu novým chrupem. 

Divoženka

Pak přišly mraky a ona na ně vrhla pohled pralesní divoženky. Ale namísto ústupu vzala do rukou olej a vetřela jej do obřích prsů. Pak padla naznak a lesknoucí se hruď vystavila nepřízni nebes. Natruc!

Disputace o páté

Žluté lázně o páté odpolední. Náročný pohled: mezi opalujícími se lidmi by chodil Velký moderátor a zadával témata hovorů, neboť nesnese výměnu frází či drbů, rozšířeného plážového žánru. Pohled tolerantní: nechat opalující se rozmlouvat podle libosti a vkusu, přijmout karnevalovou stránku světa.