Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Švestička

08. 04. 2002
4
0
1635
Autor
breta

Nedávno jsem jedné kamarádce tvrdil, že nemívám osobní vztah k předmětům..... a pak jsem zjistil, že to není tak úplně pravda.....

 Když se u nás doma řekne švestička, můžete si být jisti, že není řeč o švestkách v jakékoli podobě – takhle důvěrně jsme říkali našemu prvnímu rodinnému vozu – polskému fiátku 126p.

Vozítku, které jsem koupil od kamaráda v odstrojeném stavu a trvalo mi několik let, než poprvé zavrčelo (neřekli byste, kolik dílů mi zbylo a autíčko přesto fungovalo).....

Dostalo nový lak – švestkovou modř – proto Švestička. Sloužilo dlouhá léta k naší velké spokojenosti. Povyprávím o jednom  „dobrodružství“, kterých jsme na cestách zažili něúrekom.

To jsme se takhle jednou v létě rozhodli vyrazit do Rakovníka nakoupit obklady a dlažby do domečku, který jsme opravovali.

Bylo snad čtyřicet stupňů ve stínu. Za Švestičku jsme připojili velký vozík a vyrazili.

Manželka mě rozčilovala svými otázkami,  jestli mám spočteno, kolik metrů potřebujeme, jestli tam dojedeme a tak… Samozřejmě, že mám – neboj….  Až v Rakovníku jsem zjistil, že mám, ale ….. ehm …….v jídelně na stole….  Asi ani nemusím dodávat, jak moc jsem byl pochválen….

Nakonec jsme vybrali k naší spokojenosti – i výměry jsme dali zhruba dohromady a zbývalo už jen naložit a domů…..

Ale milé autíčko asi tušilo, co ho čeká a postavilo si hlavu. Odmítlo nastartovat….. roztlačit se nedalo….  a blížila se hodina, kdy zavírali sklad….. Po půlhodince marných pokusů jsme odpojili vozík a dotlačili jej před sklad, naložili celý nákup a zase vytlačili před bránu…. a motor stále nic…. Třikrát jsem vyměnil svíčky, snad stokrát kontroloval kabely, hadičky…. Až tak za hodinu marných pokusů se nás Švestičce asi zželelo a naskočila. To bylo radosti…. Rychle nasednout, než si to zase rozmyslí… a pryč!  Ono se řekne pár metrů dlažby a obkladaček…. ale koho by napadlo počítat, kolik může taková keramika vážit…..vozík byl evidentně přetížen….(minimálně o sto kilo).  A z Rakovníka je to na všechny strany do pěkného kopce….. Milá Švestička statečně vrčela a táhla jako o život – za vozíkem zůstávaly v rozpáleném asfaltu vyjeté koleje….  Cesta domů nám trvala tak o hodinu déle než normálně a všichni tři jsme dorazili totálně vyčerpáni. 

Tak proto, ale nejen proto na naši Švestičku dodnes s láskou vzpomínáme  .o)

 

 

 

 

 

 

 

 


StvN
12. 02. 2003
Dát tip
"Když jedu do dlouhýho kopce, hodim tam dvoječku, poslechnu kazetku, dvě..."

jé, to my měli Minora: dřevěná konstrukce, potomek z rodu Aerovek...taky na něj vzpomínám dodnes :o)))

Imagine
15. 08. 2002
Dát tip
jejky

Čolito
14. 08. 2002
Dát tip
no vidíš:-)))))

breta
13. 08. 2002
Dát tip
galaxy: udělalas radost - dík :o)

galaxy
12. 08. 2002
Dát tip
Moc hezký....:o)*

breta
10. 04. 2002
Dát tip
Dabi: vřele děkuji :o) Prokletí: cítím s tebou :o))

Dabi
08. 04. 2002
Dát tip
:o))) No vidíš ... :o))) Máš můj t*

Prokletí
08. 04. 2002
Dát tip
jej, to je jako náš Ládík ... máme 22 let starýho žigulíčka... je starší než já, vozím se v něm od närození, ba co víc, ještě v prenatálním stádiu mě přesunoval... no a te´d už ho asi budem uset dát plič, páč je starounkej, shnilounkje a to se nedá... je mi tak šmůtno, že nás opouští čeln rodiny :((((((( m.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru