Hráč

Ráno jsem se probudil a hned se mi zalíbila představa, že budu zase hrát na kompu. Ale něco mi přišlo divný. Připadal jsem si najednou jako mravenec, všechno v pokoji bylo hrozně daleko. Nezmenšil jsem se? uvažoval jsem. Než jsem dolezl ke stolu, byl jsem unavenej jak po loňský brigádě okopávání brambor. Věci kolem mě byly přitom pořád stejně velký, třeba kytara a  trsátko. Přemýšlel jsem, jestli vylezu na kolečkovou židli. Mám povolit šrouby a pak je zas utáhnout? To nesvedu. Nebudu to vzdávat předčasně. Z posledních sil jsem se na židli vyškrábal. Na obrazovce svítil nápis: VÍTEJTE VE VIRTUÁLNU.