Bludné vteřiny lidstva

Food festival na Ladronce

V parku Ladronka pořádají piknik festival. Šedesát stánků s jídlem a pitím a známí kuchaři k tomu, to vše v režii časopisu Food. Dárek Pražanům. Dokážu si to představit: vesměs lidé středního věku, znudění podstatou, s dětmi i bez nich, budou zvědavě okukovat okorávající pečivo, čabajky, saláty, kádě s gulášem, sushi. A taky jahodovou polévku, vanilkové jojo, panenku v ibiškovém závoji, z kokosu pyré, sekaninové mléko, semenný jogurt, hranatá rajčátka nebo ohnutý meloun. Pan Zdeněk bude blýskat pleší a ostrými slovy. Hodně se toho sní, hodně se toho vyfotí. Děti budou zlobit, dospělí se zas houfovat v hrozny poučených rozpravěčů. Ženy si nevymění ani jeden recept, protože jídlo se už nepřipravuje, nýbrž ochutnává a fotí na festivalech. Blahobyt ústí v degeneraci.  

Rodinné štěstí

Svým svátečním světlem neděle zviditelňuje všechnu hrůzu rodinného štěstí. Ráno se všichni zpovídají, jaké alkoholy a drogy požívali předešlou noc. A všichni lžou anebo více méně. Pak pijí kakao a žádají ještě kousek bábovky navíc, na znamení nevinnosti a touhy po věčném dětství. V poledne pak v hovězím kouři polévek jim vlhnou tváře a roztékají se, jako by byly z vosku. Muzeum podivných bytostí. V bludném kruhu řečí si vyměňují fráze a banality. Pak se otevře chladná pokladnice domova a jako klenoty jsou z ní vytaženy na papírových táccích větrníky a špičky. Jsou-li nablízku děti, umažou koberec. Nikdo s nimi nemrští o zem jen proto, že není jisto, zda nebudou někdy ještě užitečné.

Bludné vteřiny lidstva

Jednou technika umožní znásobit každý obraz vnějšího světa ne tisíckrát, milionkrát, nýbrž nekonečně mnohokrát. Všechno kolem nás, stejně jako my sami a každý náš pohyb a každá naše minulá vteřina budou mít nekonečně mnoho opakování. A budou vesmírem obíhat jako bludné vteřiny lidstva. Každá fotografie dítěte upatlaného od čokolády, stejně jako dítě samo a okamžiky, kdy si strkalo čokoládu kolem úst, budou v nekonečném počtu zopakovány a umístěny do prostoru navěky. Facebook je jen začátek.  

Nepřehlédnutelný svět banalit

Dějiny vznikají překročením naivního předdějinného života člověka, života pevně a důvěřivě zakotveného v bezpečí přehlédnutelného, a proto známého okolního světa. Dějiny začínají až tam, kde je radikálně zpochybněno vše, co dosud platilo za dané, neproblematicky přijímané. Tak shrnuje Ladislav Major hlavní linii Patočkových Kacířských esejů. Pokud to tak je, nastala éra paradoxu: problematizujeme vše, všechna fakta jsou sporná (říkáme tomu „postfaktická“ nebo taky „postpravdivá“ doba), a přesto jako bychom nebyli schopni tuto situaci permanentních nejistot proměnit v dějinný okamžik, ale jen v unikavý chaos a nepřehlédnutelný svět banalit.

Modernizuj se!

Kapitalismus je založen na nepřetržitém toku. Peněz, služeb, zboží. Ale principu toku podléhá nakonec vše; neustálá inovace je prvním imperativem systému. Technologie (Samsung nikdy nedostihne Apple, protože nedokáže přijít s něčím zcela novým, psali v novinách), bydlení (rekonstrukce bytů je po socialistickém chalupaření novou národní praxí), trávení času (procestovat co nejvíce zemí v co nejkratším čase), to vše vyžaduje změnu, stejně ale i lidské vztahy. Vlnami internetu plují trosečníci, kteří se tu a tam někoho zachytí, aby je dříve či později voda zase rozdělila a oni na obzoru vyhlíželi nové spojení osudem. Manželství se rozpadají, aby se obnovila v jiném složení. Děti získávají stále nové a lepší rodiče. Ženy nové a lepší sponzory. Muži nové a lepší milenky. Modernizuj se!