Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO snivosti (nejen) v českých humanities
Autor
Movsar
Na přednášce známé socioložky Terezy Stöckelové padla otázka po výzkumu v oblasti práva. Odpověď nepřišla s odůvodněním, že takovým tématem se nezabývala. Nezabývá se jí ovšem nejen Tereza Stöckelová, ale v podstatě tato oblast je mimo prostor zájmu celé české sociologie.
Když přehlédnete českou sociologickou knižnici, naleznete nespočet titulů o dětech, Romech, feminismu, chudobě, multikulturalismu atp. O právu v podstatě žádný, nepočítáme-li spíše popularizující občasné knihy Jiřího Příbáně, právníka z Cardiffu.
Popsaná situace podle mě vystihuje český sklon k abstrahování od podstatného a uzavírání se do světů zcela marginálních, podobně jako se za socialismu dělaly permanentní víkendové „revoluce“ na chalupách a v trampských osadách. Čeští sociologové budou raději než tíživé otázky spojené s legislativou a jejím uplatňováním v reálné, politické a justiční praxi donekonečna zkoumat, jaký je názor Čechů na romské spoluobčany a jak jsou ženy znevýhodněny oproti mužům. To, že oba namátkou připomenuté evergreeny mohou úzce souviset se stavem práva a jeho uplatňováním, už pro ně zajímavé není, neboť to nebylo tisíckrát napsáno a vhodně předžvýkáno západními sociology.
Jistě, právo u nás nikdy nepožívalo úcty, ovšem nejen v důsledku čtyřicetileté pomlky v dějinách. Důvod je patrně hlubší. Je to patrně česká snivost, sklon k romantizujícímu kýči v kultuře i politice. A dost možná právě špatné pochopení politiky jako svého druhu kultury (naposledy pod heslem „pravda a láska“), a ne jako prostého nástroje k nalézání společenského kompromisu.
Sociologie by měla začínat (a ta naše stále ještě začíná) od základů, ohledávat svými metodami právě je na prvním místě. Patří-li něco k základům společnosti, pak je o právo: jsme do jeho struktur zapleteni od narození do smrti, dokonce i po smrti, každý jeden den. Přesto naše vlivné sociology nezajímá. Zato v této chvíli jistě probíhá několik výzkumů o tom, koho by průměrný Čech chtěl a nechtěl za souseda…
14 názorů
Ano, takovou lyričnost zmiňuje i Seifert v řeči pronesené při příležitosti udělení Nobelovy ceny. Trpěli jí i větší národy, např. Španělé. Slyšíme ji i v projevech dnešních politiků. Přinesla nám velké průšvihy.Přesto nevím, je-li to úplně správný termín.
ten postoj jednoduše stojí proti próze, próze života. míním tím sklon věci kolem sebe a i sebe samého si idelizovat, romantizovat. kundera píáše: přepisovat život do veršů. vidět věci pokřivené přílišným subjektivismem.
Movsare - lyričnost? Znám ten výraz. Přesto: mohl bys mi ho trochu přiblížit?
určitě je to mnoho důvodů, ani jsem úplně nanarážel na nějakou naši provinciálnost, spíše na v obrozenství kořenící lyričnost. díky za čtení a zprávu.
"Popsaná situace podle mě vystihuje český sklon k abstrahování od podstatného a uzavírání se do světů zcela marginálních, podobně jako se za socialismu dělaly permanentní víkendové „revoluce“ na chalupách a v trampských osadách. Čeští sociologové budou raději než tíživé otázky spojené s legislativou a jejím uplatňováním v reálné, politické a justiční praxi donekonečna zkoumat, jaký je názor Čechů na romské spoluobčany a jak jsou ženy znevýhodněny oproti mužům. To, že oba namátkou připomenuté evergreeny mohou úzce souviset se stavem práva a jeho uplatňováním, už pro ně zajímavé není, neboť to nebylo tisíckrát napsáno a vhodně předžvýkáno západními sociology."
Zlatá slova. Tak je tomu ve všech oborech. Důvody mohou být ovšem i jiné, než jen to, že jsme provincie.
Když jsme se začali bavit o vztahu vědy a moci,v současné době tady ovšem vyvstal zajímavý problém. - Přírodní vědy se zabývají tak speciálními otázkami,že představitelé moci už naprosto nechápou,co zkoumají a co by z toho mohlo vzejít. - Vždyt' kolikrát ani samotní vědci v základním výzkumu nevědí ,co by z toho mohlo vzejít. Proto celkem chápu,že někteří technokraté by základní výzkum nejraději zrušili a všechny peníze by nejraději nacpali jen do technologického výzkumu.
Movsare, ty máš jistě mnohem víc zkušeností a můžeš to posoudit vcelku.Já se mohu opírat jen o pár případů ze svého sousedství. A ty říkají něco jiného.
aleno, díky. zrovna i o tom tereza st. nedávno mluvila, zase jinde, v souvislstech jana pokorného, je to tak. vědu, ale zvlášť tu přírodní, zejména v úseku farmacie a lékařství, často manipulují velké firmy.
safiáne nevím, jestli jde o tvou zkušenost, ale má je často opačná: názory vyšších soudů jsou přebírány bezmyšlenkovitě, právní věty vytrhávvány z kontextu a přikládány na kauzy nepatřičně. respekt k judikatuře tady je až příliš velký.
Problém vidím v tom , že věda (a společenské vědy zvláště) byla je a bude podřízena moci. Pro moc - a to pro jakoukoli moc - není žádoucí,aby byly zkoumány mechanismy moci (když už by se to mělo dít,pak by se muselo jednat o moc,která je už historií). Moc soudní je jednou z pilířů "demokracie" stejně jako moc zákonodárná. - Copak si opravdu myslíš,že skutečná moc někoho nechá,aby se jí díval pod prsty ?
Tip za velmi podnětný příspěvek pro přemýšlivé lidi.
Možná jsem mimo mísu debaty vážených kolegů. Mně by třeba zajímalo, zda zdravý rozum uplatňují více prvoinstanční nebo vyšší soudy. Nebo proč je taková neochota soudů napravovat křivdy, že se ve svých rozhodnutích odmítají řídit právním názorem vyšších, dokonce i nejvyšších, instancí.
díky. přivedls mě na doplnění: symbolizaci práva a jeho kauz tady zajišťují spíše umělci: kafka a jeh oslavný proces, nebo třeba skupina podebal se svým projektem malík urvi (komunističtí soudci) a pak projekt s občankami, jehož název si už nevzpomenu.
Pragmatické a trefné. Právnímu stavu společnosti narozdíl od běžných námětů sociologických studií lze hůře přisoudit tvář, předmět, nebo symbol, proto se tento aspekt každodennosti těžko tematizuje. Problémem potom je, že realizací právního úzu jsou zcela konkrétní vymahatelné předpisy, které ale lidé považují za něco nečistého, byrokratického, obtěžujícího. O právu není sexy mluvit a mnohým se zdá, že něco tak spletitého, cizího (sic!) a obtížně uchopitelného by snad nemělo mít vliv na zkoumané mezilidské a společnostní jevy. V tomhle případě to ale je spíš přání, které je otcem myšlenky.