Pohádka o pohádce

To vám byla jednou jedna pohádka a ta měla jen první větu: Byl jednou jeden král. Zdálo se jí to moc krátké, a tak se rozhodla, že si napíše pokračování. Šla se proto poradit za dětmi. „A ten měl tři syny,“ navrhovali kluci. „A ten měl tři dcery,“ navrhovaly holky.

            Pohádka si z toho zapamatovala jen číslovku tři a napsala se: A ten měl tři koruny.

            Každý král přece nosí korunu a ten její byl tak výjimečný, že dokonce nosil tři. To se jí neobyčejně zalíbilo a pokračovala se: Jednu s acháty, tu nosil v pondělí a v úterý, jednu s českými granáty, tu nosil ve středu a ve čtvrtek a jednu s diamanty, tu nosil v pátek a v sobotu. V tomto místě se pohádka zarazila: A co její král nosil v neděli? To je nadělení! Její král nemá na neděli korunu.

            I šla se znovu poradit, tentokrát ne za dětmi, ale za jinými pohádkami. A protože týden má sedm dní, radila se hlavně s pohádkami O sedmi krkavcích a O Sněhurce a sedmi trpaslících. Co naplat, žádný krkavec ani žádný trpaslík tu nebyl dvojmo, každý byl jiný. Když se chystala přepsat si začátek na Byl jednou jeden král a ten měl sedm korun, řekla jí pohádka O Sněhurce: „Nemyslíš, že sedm korun je trochu moc? Tvůj král může nosit v neděli a ve svátek všechny tři koruny. Bezejmenná pohádka si řekla, že to není špatný nápad a šla se pokračovat: A v neděli král nosil všechny tři koruny současně.

            Potom si ale představila chudáka krále, jak nosí na hlavě těžkou třípatrovou korunu a bylo jí ho líto. Chtěla se proto vygumovat, ale pak si to rozmyslela a napsala se: Tři koruny však byly tuze těžké a král je nemohl unést. Každá neděle se teď králi proměnila v muka. Až jednou v neděli král usnul, sklonil hlavu a koruny spadly a rozkutálely se.

            Pohádka se opět zarazila. Propáníčka! Její král už nemá ani jednu korunu! Neměla si radši nechat jen tu první větu? Chvíli přemýšlela, až na pokračování přišla. Král se díval, jak se koruny kutálejí a pak ho něco napadlo. Zavolal zlatníky a nařídil jim, aby koruny rozřezali, narazili z nich zlaťáky a rozdali je všem lidem v království. On prý bude chodit prostovlasý. A tak zlatníci řezali, razili a rozdávali. Lidé se radovali, velebili krále a od těch dob začali říkat penězům koruny. Král už nebyl král, ale ministr financí.

            Jů, to jsem dlouhá, řekla si pohádka spokojeně. Potom se přečetla od první do poslední věty, připsala si nadpis Pohádka o korunách, natáhla se od Byl až po financí a spokojeně usnula.

            A vy si ji teď můžete přečíst.