Axiomatická teorie blbosti

tak tohle jsem vyplodil, když mi bylo 19, inspirovaný fi.muni.cz . přepsáno ze sešitu, vesměs neupravováno

S lidskou blbostí se setkáváme každý den. Je proto přirozené, že jsem pocítil nutnost tento pojem nějak formalizovat, abych se vyhnul případným rozporům. Přesná definice blbosti bohužel vytvořit nelze (později zjistíme, proč), takže se budeme bohužel muset spolehnout na čtenářovo intuitivní chápání tohoto pojmu. ATB podle mého názoru zásadně změní pohled na veškerý svět i celý vesmír, přinese nové, překvapivé odpovědi na otázky, které nám vesmír klade denodenně.
ATB je založena na jednom jediném axiomu, z něhož vyplývá vše ostatní.

AXIOM TEORIE BLBOSTI: Každý člověk je z více než 0% blbcem. Tuto blbost distribuuje v náhodném množství 0-100% -ne včetně- do všech svých produktů/činů

Reflexivní důsledek ATB: Axiom platí i na samotného autora ATB, tedy i v této teorii (v důkazech, odvozeních...) je podle ní samé určité nenulové množství blbosti, které způsobuje, že teorie může být v budoucnu přepracována/přestavěna za účelem redukce blbosti. I tato přestavba však v sobě bude obsahovat jistou příměs blbosti.

Pozn. Další skutečnosti a odvození budou prezentovány mimo jiné i formou "FAQ", často kladených dotazů

Q: Proč nebyl axiom definován pro všechny objekty ve vesmíru, ale pouze pro lidské bytosti?
A:(i) není jednoznačně definován pojem "objekt ve vesmíru" (ani intuitivně) (ii) bylo by velké nebezpečí, že takto formulovaný axiom by byl v rozporu s realitou. O jiných objektech se totiž dovídáme svými smysly, které podle "skutečného" ATB i podle "neplatného rozšířeného" ATB, v sobě obsahují nenulové množství blbosti, takže předměty vidíme trochu blbě, čili nemůžeme říct, zda jsou "samy o sobě" blbé či ne. - viz níže "kognitivní důsledek ATB"

Kognitivní důsledek ATB: Veškeré naše konání, směřující ke zjištění skutečného stavu věcí, obsahuje podle ATB nenulové množství blbosti, čili toto zjištění není přesné, ale lehce blbé. Z tohoto důvodu není nikdy možno poznat pravý stav věcí! Naštěstí u malého procenta blbosti bývá tento rozdíl (snad) zanedbatelný.

Definice:"blbá věta" je věta z teorie blbosti, která nemusí platit, ale díky blbé interpretaci některých čtenářů se může zdát, že jistě platí, čili musí být její neplatnost vysvětlena. "blbý důkaz" je analogicky neplatný důkaz blbé věty, který se může díky blbosti při chápání čtenáře i tvůrce důkazu zdát platný. Následuje vyvrácení vysvětlující neplatnost blbého důkazu.

Poznámka:Blbé věty i blbé důkazy byly zavedeny díky tomu, že narozdíl např. od matematického souboru axiomů a vět zde musí být díky ATB brána v úvahu i blbost čtenáře a dokonce i autora. (viz Reflexivní důsledek ATB)

Blbá věta 1:Určitě neexistuje 100% blbý předmět.
Blbý důkaz 1:Pokud bychom měli hypotetický 100% blbý předmět, sestrojením jeho přesného opaku bychom získali 0% blbý předmět, který z ATB lidskou činností vzniknout nemůže

Vyvrácení:Toto sestrojení přesného opaku je jednou z blbostí blbého důkazu. Pokud by to činil člověk, distribuoval by do toho (ATB) nenulové množství blbosti, takže by 0% blbý předmět nevznikl. Pokud by toto sestrojení dělal nějaký jiný "mechanismus", pak 0% blbý předmět sice vzniknout může, ale to není (díky nepřítomnosti člověka) v rozporu z ATB. A ještě k tomu bychom stejně 100% blbý předmět nerozpoznali, protože rozpoznávámě blbě. (viz Kognitivní důsledek ATB). A stejně - jak by se dělal ten přesný opak: to je blbost.

Blbá věta 2: Určitě neexistuje 100% blbý předmět.
Blbý důkaz 2:Negovali jsme předchozí větu, která neplatí.
Vyvrácení:Minulé vyvrácení se týkalo pouze důkazu a nikoli blbé věty 1. U té nevíme zda platí nebo ne.

Důsledek: 100% blbý předmět je TAK blbý, že není možno rozhodnout ani o jeho existenci/neexistenci

Poznámka:Další využití blbých vět a blbých důkazů je v tom, že když se zjistí chyba v této teorii, stačí změnit danou větu na Blbou větu, důkaz na Blbý důkaz a přidat vyvrácení (Nesmí to být ovšem Blbé vyvrácení)



(zde fragment končí)

---