NÁVŠTĚVA - FEJETON

   Jako konzervativní starousedlík bytostně nesnáším nenadálá překvapení a před čímkoli neznámým, neohmataným a nevyzkoušeným automaticky zařazuji zpětný chod. Slova „progresivní“ či „flexibilní“ pak řadím mezi výrazy, které by měly být ve slušné společnosti tabu. Je tedy jen logické, že ze současné společnosti, která za starozákonní Desatero dosadila novodobou Trojčlenku (vzhled – spěch - peníze ), nejsem nijak nadšen.

   Léty prověřené zvyky, návyky i zlozvyky se snažím dodržovat především doma. Každou sobotu luxuji – ať je to nutné nebo ne. Nedělní dopoledne je vyhrazeno pro mytí vozu – ať už jej škodovka potřebuje nebo ne. Manželce se věnuji dvakrát týdně – ať už to požaduje nebo ne.

   Když se v pátek večer hlučným telefonátem z nedalekého pohostinství ohlásili dávní přátelé, znejistěl jsem. Naprogramován na pozdní tichý chod vytušil jsem, že pečlivě vystavěné kvarteto sprcha – postel – kniha – manželka se začíná bortit. Rezolutně jsem odmítl připojit se k jejich spanilé restaurační jízdě a doufaje v menší zlo pozval je na závěrečnou sklenku, na šláftruňk. Abych předešel zuřivému znásilňování zvonku, očekával jsem oba kumpány na domovském prahu. Mysl roztěkána, sklenky připraveny.

   Hoši nepřišli po špičkách. Přišli se špičkou. Jejich vzrušeně diskutující hlasy by neslyšel snad jen urputně tokající tetřev, a tak jsem spolu se všemi sousedy postupně vyslechl filozofující dialog o přednostech i záporech ženského pohlaví, výsměšný komentář na adresu EU, jakož i neveselou úvahu o perspektivách českého volejbalu. Věty zněly nekompromisně, úderně a hlasitě. Návazností přetržených myšlenek se nikdo zbytečně nezdržoval, vzniklé mezery byly okamžitě vyplněny zemitými písněmi a prostořekými popěvky.

   Připravený šláftruňk do nich zajel jak Jonáš do velryby a já nestačil dolévat. Po chvíli jsem s ohledem na sousední partaje pozval hlučící kamarády raději dovnitř. Toto nelehké rozhodnutí okamžitě ocenili uznalým skandováním „Dušan na Hrad, Dušan na Hrad!“ a už se drali do předsíně. Zatímco já při zavírání dveří poplašeně uvažoval, co přinesou okamžiky příští, hoši už se bavili po svém. Načapal jsem je při zkoušení dceřiných brýlí. Vyčítavě jsem na ně pohlédl – dělali, že nevidí. Navlas stejného výsledku jsem dosáhl i následnou rozhořčenou výtkou – dělali, že neslyší. Mír byl nastolen až po závazném příslibu dalších sklenek.

   Odpotácel jsem je ke kuchyňskému stolu, usadil a začal znova nalévat. Po chvíli i sobě. První kalíšek jsem vypil se smutkem v duši. Druhý také. Třetí začal projasňovat líce a čtvrtý už přinesl dobrou náladu. Mok následný zvýšil hlučnost a zároveň prohloubil dobrosrdečnost.

„Kluci, tak rád vás vidím!“ 

„My tebe taky, starej pardále, proto jsme tady!“

„ Aha, tak to je dobře!“

   Stihli jsme vše důležité. Utužili mužné kamarádství. Nad politiky zlomili hůl, nad političkami ohrnuli nos. Chlapské vychloubání a natřásání pírek nakonec skončilo trojitým vyznáním lásky nepřítomným manželkám. Dostalo se i na kulturu – za všeobecného jásotu byl přijat návrh uspořádat bytový festival soudobých českých filmů.

   Jestliže šláftruňk překypí do šláfflašky, není většinou o co stát. A i když se čas od času najdou výjimky, mějme navždy vtesáno do paměti, že alkohol se snadno může stát metlou. Našeptává, provokuje, lísá se. Nedovolme jí, aby s námi zametala. Dovede totiž i úplně smést.

   Na druhou stranu ale…