Zápalná obeta

Áno, dobro sa vracia späť, a keby aj nie priamo nám, môže nás hriať myšlienka, že vždy, keď pridáme kúsok dobra, svet sa stáva lepším

a možno z nejakej nečakanej strany sa nám všetko vráti, možno ani nebudeme vedieť, že preto je na nás niekto lepší,alebo horší, ako by sme čakali, lebo sme dominovým efektom spustili niečo, čo nakoniec zasiahne o nejaký čas opäť aj nás

Takhle bych to napsal, kdybych to uměl... jenom asi  česky, holt!  - no...

Tak to po mě bylo utrpení spíš psaní. Číst jsem uměla v pěti letech, ale psaní - tortura. Jinak naprostý souhlas. Právě proto, že vnímáme jen střípek ze střípku reality, může nám život připadat jako utrpení. Jak říká Mistr Eckhart, Bůh není ani dobrý ani zlý, to jen my žijeme ve světě protikladů, zatímco Bůh je nad protiklady. To mi vždycky pomohlo se trochu zorientovat, byť poslepu.

Nebo se mi vybavuje, jak to rozlišoval jeden diskutující z christnetu, měl nick významného řeckého filosofa a muvil o relativním dobru/zlu a absolutním dobru (absolutní zlo, předpokládám, neexistuje). 

Ďakujem Vám priatelia, že ste sa tu zastavili, prečítali, aj ak ste to, čo ste pocítili,  vyjadrili. 

Dodola, zažila som (ako snáď všetci) aj utrpenie, bezvýchodiskovosť a beznádej. Mojou predstavou aj vtedy bolo, že to, čo je dobro a pokoj, práve to je Boh.

A mala som pocit, že to len mne v tej chvíli chýba schopnosť pozrieť sa komplexne, zvrchu, lebo cesta existuje, len ju zo svojej perpektívy nevidím a neviem na ňu naraziť, lebo nevidím vec z nadhľadu.

Jedna vlna môjho "dna" sa ku mne prišla na prelome tisícročia a pár rokov potom. Minule som sa nad tým zamýšľala. A vyhodnotila to tak, že bola som na ceste do iných končín, ako dovtedy, len ja som to ešte nevidela, nevnímala. A vážne ma prekvapilo!!!!, že dnes to moje vtedajšie utrpenie nikomu, a ani Bohu nezazlievam, a zdá sa mi, že to bola škola, cesta k pochopeniu a asi aj k väčšiemu pokoju. K zreniu.

(Mimochodom, pre mňa bolo utrpením aj to, keď som sa učila čítať. Textu, keď som po písmenkách čítala, som nerozumela. Niektoré písmenká sa mi neskutočne plietli - p, d, b a veľmi rada by som sa bola učeniu abecedy a čítania vyhla. Radšej počítať! Ale nedalo sa. Nešlo mi to. A potom som sa to nakoniec naučila a čítanie kníh sa stalo mojou vášňou, radosťou, oddychom)

Prostá, přesto náročná báseň. Jen to "pokoj a dobro" - kdo zažil v relativním světě utpení, nebude Boha považovat za dobrého. Ale to už je jen moje asociace :-)

asi budu patetická, ale tohle se mi líbí a asi tomu pomáhá i ta slovenština, kterou mám ráda... krásné vyznání!