Perspektivou nedělního odpoledne

Miliony možností

Miliony možností, jak strávit volný čas. Každý týden nové technologické hračky, partneři na míru z nonstop aktualizovaných seznamek (protokoly uvádí všechny detaily včetně vztahu k dětem, víry, hypotečního zůstatku nebo počtu tetování). Nekonečné archivy informací (společnost Google vytváří historické mapy včetně paleomap; zájemce může zjisti, jak to vypadalo místo jeho ulice v době třetihor). Genetičtí vědci neúnavně pracují na rozšifrování DNA všech výjimečných postav minulosti, takže už víme, že svatý Pavel v sedmnácti trpěl boreliózou a o vlasy definitivně přišel v sedmačtyřiceti. Jsme vystaveni takovému množství podnětů, že jen těžko můžeme zůstat nenarušení. Nikdo ještě přesně neví, jak se náš neurosystém promění, je to malá evoluční hádanka. Nepochybně ji už někdo vložil do křížovky sobotního magazínu; cena pro vítěze: automobil na kohoutkovou vodu a dva lístky do multikina.   

Perspektivou nedělního odpoledne

Perspektivou nedělního odpoledne svět zdá se být uvadlým místem. Jaký paradox k biblickému určení sedmého dne coby rozhledny do krajiny dokonalého díla. Nic jsi nevytvořil, člověče, ba ani nezasel, a teď stojíš před dílem cizích rukou. Snad právě toto je klíč k (podvratnému) čtení příběhu Stvoření: vydán světu jako cizímu kraji je člověk zkoušen: slabost jej nutí hledat identické, navracet se k sobě a svému, ale to nalézt nemůže, navždy je ztraceno; musí se učit zůstat vprostřed cizího, nesrozumitelného, vprostřed světa, jak jest.

Pod erbem doby

Shodli se, že po celodenním budování kapitalismu zasluhují občerstvení. A tak teď žvýkají krvavé bifteky a zapíjejí je vínem uzrálým pod žhavým nebem. Občas něco naťukají do displeje telefonu a vezmou pár zvonění. Mezitím probírají věci, které básníkům nepřijdou na mysl, a tak o nich ani nemohou psát. Vynecháme-li konverzaci, beztak nevýznamnou, zůstává ale celá řada gest. Třeba její vyšpulená silikonová ústa říkají: tam dole jsem stejně otevřená a navlhlá. Anebo jeho režie útraty: jsem pánem nad životem a smrtí všeho skotu. Pak ji autem s děsivou maskou a velmi silným motorem odveze do její hypoteční rezidence, kde za zvířecích zvuků splní poslední z úkolů systému. Pracuj, konzumuj, množ se, stojí v erbu této doby.

Americká krása

Jsme v nevýznamném městečku amerického středozápadu. Žijeme v domku z fošen natřených krémovou barvou, je nám v něm dobře. Všichni v naší ulici mají právě takový domek. Ráno snídáme cornflakes s mlékem, pijeme vodovou kávu; tu pijeme celý den z tlakové termosky. Pracujeme, žijeme. Americký sen? Řídím terénní vůz, ty jogguješ. Každý druhý víkend jezdíme do národního parku s lidmi odvedle. A tak stále dokola. Jednoho večera jdeme do místního kina v obchodním centru u výpadovky. Pijeme fantu, jíme popcorn a smějeme se a jsme smutní, úplně jako všichni ostatní. Když film skončí, sálem se rozštěká automatická puška osamělého střelce. Jsme zasaženi, padáme k zemi mezi prázdné kelímky, umíráme. Stejně jako ostatní kolem. Na střeše Bílého domu bude viset vlajka na půl žerdi a prezident, co vypadá jako komiksová figurka vyjádří soustrast. Na počátku jsme byli zasaženi americkým snem, na konci americkým střelcem.