Rum, kokos a Vánoce

Rum, kokos a Vánoce

Už brzy bude vůně cukroví po kraji roznášet teror. Rum, kokos a Vánoce. Koledy z amplionů a zkrvavělá dlažba. Televizní události: Domácnosti rekordně utrácejí. Tlačenice v hypermarketech a pohádky. Sváteční vyvařování žen, ta křeč příležitostných hospodyněk. Opilci se svařeným vínem mezi stánky s cetkami, říká se tomu vánoční trhy. Ti z lepších kruhů pořádají opilecké výlety „na trhy“ až do Drážďan. A – jistě – obří jedle, chlouba každého okresního města; její rozsvícení je událostí roku; Krnáčová a Nova budou u toho. A děti, všude děti, rozjívené, prahnoucí po ajfonech, tloustnoucí a hloupnoucí děti. Rum, kokos a Vánoce. Obludný kýč.

Smíšený pár

Smíšený pár, nejspíš z Londýna. Ona je původem Číňanka, on Portugalec. Prahu prožívají z nitra amerického bufetu v obchodním centru Kvádrio. Jsou příjemně naladěni a uvolněni, přesně jako lidé z reklam na americké bufety. Konverzují na věčné téma: co bylo, je a bude; tahle deskriptivní mluva jim pomáhá zahnat dlouhou chvíli. Pracují pro IBM, mladí vědátoři, otroci nul a jedniček. Až dopijí svá smoothies a ona dojí teplou žemli, vyrazí na Hrad nebo na Kampu, protože kam jinam. Udělají pár fotek, dají si kávu, přátelům z fejsbuku ukáží, kde zrovna jsou a že tam pijí kávu. Večer na hotelu si zas budou povídat, co bylo, je a bude. Ona se osprchuje a natře oslím krémem. On jí ho pak strčí do zadku. Protože kam jinam.

Listopadový déšť

Listopadový déšť, noční, studený. Smutná záplava do nálady. Studí dívky vracející se z prvního milostného kina; a kroutí jim vlasy, na něž je v rozloučenou líbal kamarád. A studí i chodce, jimž první milostné kino, i když zasuté pod nánosy desítek roků, stále hraje leskem utajených kapek. 

Z Modřan do světa

Zase ta důvěrná směs parfému a cigaret. Holky si udělaly řasy a vyrazily z Modřan do světa. Povídají si: „Minulej tejden jsem byla v Drážďanech a nakoupila si ňáký věci. Nevydržela jsem.“ Kamarádka reaguje smíchem: „Jojo, to dobře znám.“ Pak meditují nad něčím jiným. Až do chvíle, kdy drážďanská zpravodajka řekne o společné kamarádce: „Je ve čtvrtým měsíci.“ Druhá na to: „Nene?!“ Ach, ta důvěrná směs parfému a cigaret…  

Dvacetiletá dvojice

Od Smíchova jede dvacetiletá dvojice. Oba mají lenonky a volný oděv. Působí jako studenti fakulty sociálních věd. Ona se tváří jako kakabus, patrně podniká hluboký ponor do Husserlova pojetí smyslu. On se naproti tomu usmívá jako jelimánek. Pak ji vytrhne ze soustředění a ona mu za to něco pošeptá. Ukáže se ale, že nešeptá, líbá. Protože smysl, to jsou smysly.