V ten večer

ďakujem, Andělka, premýšľam nad tým, čo si napísala

 

koľko rokov sa človek dožíva?

raz definitívne

prestaneš byť dieťaťom

a budeš dospelá

až do konca

"Nevíme, kdy nás smrt potká, 

takže musíme být připraveni ji potkat všude.

A pokud ji chci potkat jako spojence -

- než jako něco , co nahání strach - 

PAK ZJISTÍM, ŽE ONA MI DODÁVÁ ÚŽASNOU ENERGII

K ŽIVOTU. "

Krásně napsané - být dospělá až do konce, ...ale i  hravá stále a zvídavá jako dítě...

ĎAKUJEM, Silene!

(= Zazní z mateřských úst ve filmu Jako malé děti.)

Ano, to vědomí... to vědomí:((. A absence potřebného objetí po otřesu příliš hmatatelném. Přetěžké okamžiky, a nechtěně často bohužel i zoufale nevratitelné, když takto zakřičí. 

Dokud jsme něčí dcery... není ten konec ještě... tak neúprosně zdefinovaný.

,,MY LIDÉ JSME ZÁZRAK, PROTOŽE SI KAŽDÝ DEN JDEME ZA SVOU PRACÍ A CELOU TU DOBU VÍME, ŽE VĚCI, KTERÉ MILUJEME, LIDÉ, KTERÉ MILUJEME, NÁM MOHOU BÝT KDYKOLIV ODŇATI. ŽIJEME S TÍM VĚDOMÍM A PŘESTO JDEME DÁL. TOHLE ZVÍŘATA NEDĚLAJÍ“.

https://www.csfd.cz/film/223657-jako-male-deti/komentare/

 

a čo by si sa neopičil, veď si opičiak :)

Tak bud, Gabika*, detinská co nejdéle. ;-) (* zní to moc hezky, musel jsem se po agáte opicit)

ďakujem, Jarko, pozdravujem

Nedivím se ti - v ten večer. Moc hezkys to napsala, Gabi.

vďaka, agátka

to je život gabika...  dobře jsi to napsala