Když v zimě zpívá pták

Kohoutí zakokrhání není zrovna zpěv. Obzvlášť, když vyruší z ranního dospávání.

Ospalý pohled u okna ložnice: zimní mlha sedá na větvě stromů, v chuchvalcích se válí i za oknem ložnice, zase to nebude jeden ze slunečních dnů. Obrat na druhý bok,, nechuť vidět tu nevlídnost,  dát si ještě jeden veršík, zkusit znovu usnout.

A pak, najednou, odkudsi z nebe, trylek.. Smysly přestanou chtít ten opětovný spánek a začnou vnímat. Kdo nebo co má chuť, ten elán, tu touhu něco říct? Už nejde jen tak spát, už nejde jen tak ležet a být rozladěný, že je zima, sníh, mráz, mlhavo, nevlídno. Někdo nebo něco si zpívá!

Jak to, že si někdo dokáže v téhle slotě zpívat, trylkovat, radovat se?

Opilec, vracející se nad ránem to nebude...

Traktorista s pluhem, uklízející sníh to asi také nebude. Ten je akorát naštvaný, že musí  pracovat, zatímco ostatní si za temnými okny hoví  v teplé posteli.

Je po spaní. Je po obracení se z boku na bok Je po rozladění  z nevlídného dne.. Někdo nebo něco vydává příjemné zvuky. Někdo, komu nevadí zima a  protivné počasí se raduje z toho,  že je, zpívá o tom,  že přijde jaro  a s ním rozkvetou louky, zazelenají se stromy, že skončí zimní čas a bude lehko, tak lehko....

Když v zimě zpívá pták, probudí zpívání i v mrzoutovi.

Když v zimě zpívá pták...