Valášek

Byl teplý červencový den, já pomáhal jednomu příbuznému s opravou chalupy. Sedím s ostatními před domkem, probíhá "vajglpauza". Složení brigádníků je zajímavé: od opilého mistra pokrývače po studenta obchodní akademie. Ležíme v trávě a z dálky je slyšet cinkot. "Klekání", utrousil pokrývač. "Ba ne", povídá muzikant, "to je pohřeb. Jasně slyším tesknou harmoniku." Češtinář se rozebéhl z kopce a volá: "Ježišmarjá, to je valášek!" V dálce vidím, že na žebřiňáku je strejda, sedí v seně a tahá chromatiku na hezkou cestu, vpředu grošovaný koník. Učitelskej ho dohonil, chvíli si povídali a už vidíme že naskočil a blíží se k nám. "To je valášek, co?" "Výstavní", povídám. "A představte si, že mám povoleno projet se kolem vsi." Než jsme se vzpamatovali, cinkaly nám rolničky z postroje zase z dáli. Žužláme v ústech šťovík a slámky, pokrývač má žízeň. "Moh' vzít aspoň prázdnou basu, když už jede do vesnice …"

---