iluze slona

připluli na kometě každý ve své bublině    
jeden měl sloní nohu
další pod košilí schovával dvě srdce    
chovali se jako by měli tucet životů
         a on co by dítě jimi žongloval     slon-míček-slon-prst

kroužili v kruzích za přispění chroustů
a dívali se skrz průsvitná křídla
neřešili 
nemluvili
občas vystavěli z písku hrad

o patro níž sojka  
mázla chleba trošičku ho posolila
pak se vykoupala v louži za domem
     a on co by dítě šeptal umakartu do ucha
 co v nás není?
                                               nadrobíno                         

toulat se pak za očima  bylo divné
jako všechno popadané z televize
jako stromy s dřevomorkou pod kůží
tvářili se pokáceně
a pak srostli v jeden celek
držel prevít dlouhé roky
přikrmován reklamou
rozum v hrsti snědl prsty
přiznal barvu – černočernou

ještě světlo za tunelem      bílé   teplé
 
 
maminka se narodila šikovná
vždycky se objevila  v zorném poli poustevníka
na kvásek mlíčko špetka soli 
 a jak byla natěšená
 padaly rozinky na podlahu 
míchaly se s drobky  vlasy  popelem
klučičím samopalem  - budu střílet rozinky na slona
že tě plácnu přes holou?
mazlili se odděleně
neřešili nemluvili   z dřeva dveře na petlici

prapodivné zrnění
když do hrnců padaly stěny a tvářily se nudle
pod válečkem háčkovaly televizní dečky
a tatínek smontovaný z nejrůznějších opiček
sázel stromy třetí rukou

zmutovaní ze slovíček
malovali obry hory snili básně žili buchty
 
jen kluk mumlal
co v nás není? 

Něco budí racky
na rozmrzlých březích něčí stopy
a těch dveří do ztracena
z jara vždycky čekám cosi
                pomůžu ti vysvléct z kliček okenic
protáhneš se klidnou střechou 
do světnic
                z hnědé barvy teče žlutá
                                                   na koberci otisk včel
jen si kresli hošku malý 
nejlíp slona
v kometě