Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLíný kos
Autor
bixley
Jaro bylo v rozpuku a všichni ptáčkové zpívali jako o život. Hledali si své druhy a družky a stavěli si hnízda.
Také kos Filip si nedávno vyhlédl sličnou kosici. Slečna Adélka ladně mávala křidélky a hlásek měla jako ze sametu. Filip jí začal zpívat ódy a Adélka po nějaké době přidala druhý hlas. Jejich zamilované duo se rozléhalo po celé zahradě.
„Adélko, přál bych si s tebou mít kosata,“ řekl jednou Filip roztouženě.
„Já bych si to také přála,“ zatrylkovala Adélka. „Ale napřed musíme postavit hnízdo.“
„To je hračka, hnízdo budu mít raz dva,“ naparoval se kos Filip.
„Ale kdepak, stavba hnízda trvá týden,“ upozorňovala ho jeho milovaná kosice.
„Jen se neboj, já to sfouknu do večera,“ kasal se kos, „přileť večer a uvidíš.“
Adélka jen zakroutila hlavou a odletěla navštívit své rodiče.
Kos Filip zatím nezahálel. Sledoval drozda, jak se vláčí s větvičkami a stébly a řekl si: „Co bych se s tím páral, zaletím se podívat k lidem, ti mají lepší materiál.“
Odletěl tedy k blízkému domu a usedl na zábradlí balkónu. U stolku na balkóně seděl nějaký pán s paní a obědvali. Oba namotávali jakési provázky vidličkou a dávali si to do úst.
„Vida,“ zaradoval se kos Filip, „to je aspoň ohebný materiál.“
Filip trpělivě vyčkával, aby se mohl provázků zmocnit. A příležitost se naskytla. V pokoji začalo plakat dítě a oba rodiče z balkónu odešli ho utišit. Kos Filip ani chvilku nezaváhal, popadl do zobáčku provázky a postupně je odnosil na strom, kde chtěl postavit hnízdo. Hned nato se pustil do stavby.
Kosice Adélka večer přiletěla a byla moc zvědavá. Když zjistila, že kos Filip má hnízdo opravdu hotové, nevěřila vlastním očím.
Po nějakém čase Adélka do hnízda nakladla vajíčka a krátce nato se vylíhla tři krásná kosata. Filip byl pyšný otec a ze všech sil nosil svým potomkům mouchy, červy, housenky, div mu křídla při tom létání sem a tam neupadla. Také Adélka mu pomáhala.
Jednou se oba rodiče zdrželi a kosata měla hlad. Začala klovat do hnízda a co to? Hnízdo jim zachutnalo. A tak klovala a klovala, až z hnízda vypadla. Ale protože věděla, že je třeba mávat křidélky, bezpečně přistála v trávě.
Když Filip s Adélkou přilétli, nestačili se divit. Kosata měla hnízdo skoro snědené a procházela se v trávě pod ním.
„Pro všechno peří na světě, z čeho jsi to hnízdo postavil?“ kroutila hlavou maminka Adélka. Byla ale ráda, že potomkům se nic nestalo.
A kos Filip Adélce vylíčil, jak lidé jedli provázky.
„Ale to nejsou provázky, to jsou špagety!“ lomila Adélka křídly. „Musíme teď postavit nové.“
A tak Filip s Adélkou stavěli nové obydlí. Zkušený soused drozd jim radil, jak mají splést větvičky, stébla trávy, kořínky a že od lidí si můžou půjčit třeba kus drátu, pak bude vše dobře držet. A vnitřek ještě slepit blátem a vystlat mechem. Kos Filip tentokrát dělal všechno velmi důkladně. Po týdnu měli bytelné hnízdo a mohli se v klidu nastěhovat. Kosata za tu dobu uměla už dobře létat. Když se s tátou Filipem proletěli, vrátili se všichni do svého domečku, kde je maminka Adélka čekala s večeří.
20 názorů
jamardi, líbí se mi, že píšeš do kritik různé příběhy, tohle třeba by stálo za Tvoje literární zpracování.
To měli štěstí, dopadlo to přímo pohádkově!
Před několika lety jsem sledovala hnízdění orla bělohlavého v přímém přenosu. O orlata se staral otec, byl o dost starší než samička, která lovila. Když orlata povyrostla, začala vytahovat z okraje hnízda větvičky. Když to samec uviděl, naházel jim do hnízda jiné větvičky a ona toho vytahování nechala.
Jo, teď je v tom vtipně zachycen ten kosí první skok a začátek pobytu mimo hnízdo. Tip.
Ona kosata (jako většina mladých ptáků) umějí zprvu létat jen dolů, takový řízený pád to vlastně je. Podobně jsou na tom (kupodivu) i někteří dravci, kterým se v tomhle období říká haluzníci, protože jsou schopni přelétnou jen z větve na větev a občas při tom (dost kuriózně) přistát na zem.
Co kdyby se to sežrané hnízdo pojalo jako jako "precedens" k vysvětlení, proč se mladí kosi chovají tak, jak se chovají...
Děkuji za připomínky. Tak důkladně zoologicky jsem to nezkoumala. Šlo mi o tu stavbu hnízda jako takového.
Když kosata nelétají, jak se z toho hnízda teda dostanou? To hopkají po větvích až spadnou?
Příběh je obstojný, ale v některých ohledech zoologicky nepřesný. To, že by drozd přijal jiná mládata je sice nereálné, ale beru to jako výraz přátelství mezi zvířáty. Ovšem to, že kosí mládáta opustí hnízdo, teprve až se neučí létat, mi přijde zkreslené až příliš. Kosi opouštéjí hnízdo brzy potom, co jsou schopni hopkat, takže lze často vidět čerstvě opeřená mláďata následující v trávě své rodiče. A tak sí říkám, proč to "sežrané hnízdo" nebylo využito tímto směrem, blížícím se skutečnosti. ...Pro všechno peří na světě... je moc pěkné rčení.
Jéé, Bixí. U takových krásných pohádek bych klidně dokázál usínat i bez erotiky. (Safra. Ale ne zas permanentně.) Stavební boom i u ptáčků - a bez hypotéky. Závidím.
Díky. Spletl si zkrátka špagety se špagáty.
Mimochodem, zjistila jsem, že špagety a špagáty spolu jazykově opravdu souvisejí. :-)
Milá pohádka, a aktuální...špagety jako stavební materiál jsi vymyslela dobře...