Salátové vydání

Maminka  v kuchyni smažila řízky k obědu. Nachystala si hlávkový  salát a potom dala vařit brambory. Zavolala na Martínka:

            „Pojď mi něco přečíst ze slabikáře, ať vím, jak  ti to jde.“

            Prvňák Martínek si do kuchyně celkem neochotně donesl  slabikář a začal v něm listovat.

            „Proboha,  Martínku,“ zhrozila se maminka. „Podívej, jak ten slabikář  po půl roce  vypadá. Ty užmoulaný listy! Vždyť je z toho  úplnej salát.“

            V té chvíli hlávkový salát na lince zpozorněl.

            „S  knížkama musíš zacházet hezky,“ pokračovala  maminka. „Knížka není  nějaká čtečka. Jsou v nich hezké  pohádky a obrázky, s knížkou měla  spousta lidí moc práce.  Musíš listy obracet opatrně. No, tak už čti.“

            Zatímco  se Martínek dal do čtení, salát na lince začal  přemýšlet o své  budoucnosti. To by bylo úžasné, kdyby se  na jeho zelené listy tiskly  pohádky a malovaly obrázky! Bylo  by to úplně něco jiného než se nudit na  zahradním záhonku.  Lidi by si ho kupovali v knihkupectví, možná by měl  listy  i nějak zdobené! Takový život by byl mnohem zajímavější.  Mohl by  si povídat s dalšími vzdělanými saláty, ne s nějakou  hloupou mrkví! A  třeba...

            To  už ale  nestačil domyslet. Martínek mezitím dočetl pohádku ze slabikáře,  řízky byly usmažené, brambory uvařené. Maminka vzala salát,  rozdělila  jej na jednotlivé listy, zalila zálivkou. Napřed všem nalila polévku.

„Jé, dneska máme polívku s písmenkovými nudličkami, to si tu polívku taky můžu přečíst,“ radoval se Martínek.

            „Dobrou chuť,“  řekl tatínek s úsměvem.

            Tak na mě budou opravdu písmenka, pomyslel si salát radostně, když si ho dal Martínek do pusy.