Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLove gel
Autor
Movsar
Didin Sazambu
Řekl, že odjíždí do Nigérie na misi zvláštního určení; jako tajný agent Didin Sazambu se infiltruje mezi místní, aby rozvědce zajistil informace o bojových plánech revolučních gard. A že potřebuje naposledy pomazlit. Uvěřila mu a svolila. Ráno se rozloučil a slíbil se ozvat; jí požádal, aby ho nehledala, neboť by to mohlo ohrozit jeho život a celou misi. Už se neozval. Dál jezdil tramvají do práce na Palmovku a dál používal legendu o Didinovi. V jejích očích pak dlouho přebýval smutek, jaký mívají v očích nigerijské ženy.
Všeho je moc
Moc svítíme, a tak už neuvidíme hvězdy. Moc cestujeme, a utahujeme tak smyčku kolem planety. Moc komunikujeme, ale už jen málokdy si máme co říct. A tak podobně. Banální mnohost vytlačuje z horizontu podstatné. Možnosti zastoupily místo smyslu. A nedá se to zastavit. Heidegger ve slavném rozhovoru na podobné téma uzavřel: Už jen nějaký Bůh nás může zachránit.
Pendreky
Hlavní nádraží. Prodávají tu v stánku pendreky. Ne ty policajtské, co smrdí po gumě a krvi, ale ty, co voní po lékořici. Nikdo si je nekupuje, leží tam jak hejno světem opuštěných hadů nasládlé chvíle. Člověk myslí spíše na hořkost, když si zpřítomní slova jako "světem opuštěný", ale možná je ta orientační metafora nesprávná: možná je nějaké kouzlo v takové situaci. Myslí právě na to prodavačka, když hledí do skleněné mísy?
Ústava lásky
Čekáme na sedačkách upletených ve vítkovických železárnách, každý na svůj vlak. A na jedné mladí milenci, není jim víc než sedmnáct. Ona mu sedí na klíně, objímají se. Pak se líbají; nedívám se, protože ústava lásky každému připisuje základní právo: nebýt rušen v intimním okamžiku, byť jen pohledem třetí osoby.
Ohledáváme svět
Ohledáváme svět jazykem, a nemůžeme už vědět, pamatovat si, co by nám svět "říkal", nebýt řeči. Ta strouha podél trati, kterou jede náš vlak, by tu jistě byla. Ale čím by člověku byla? Hleděl by za nocí k její hladině a padlým hvězdám dával jména? Anebo by k ní jen s laněmi chodil pít? Řeč, největší z tajemství světa, věčný otazník.
Love gel
Křižovatka Sokolské a Žitné. Dnem i nocí žhne provozem, kouřem, brzdami, klaksony, gumovou záplavou. A na rohu obchůdek, adult store. Právě nabízejí Love gel; mají k tomu i pěkný obrázek. Kéž by si ho chtěli všichni ti obsesivní řidiči a řidičky namazat na své šaltrpáky a zůstat v intimním příšeří garáží..
6 názorů
díky za četní a zprávy, přátelé.
upupo, tou opuštěností jsem myslel pozitivní poušť, svobody. kam může člověk odejít meditovat. na tom malém formátu, který volím proto, že to píšu jako smsky pár lidem, to, souhlasím, působí asi neurčitě.
Didin - bláznivé ženské tomu niekedy uveria. No veď lebo túžia po samcovi svojich snov.
Všeho je moc - to je v kocke vyjadrené to podstatné z dneška. Presne tak!
Prndreky - nedochádza mi súvislosť.
ústava lásky - Milenci ani netušia, akým peklom prešla oceť, čo majú pod zadkom.
Ohladáváme svět - Reč je tu na to, aby boli reklamy. Už pračlovek hovoril: Dám ti tri budzogáne za cenu dvoch a jeden mamut LEN za sošku Venuše!
Love gel - Už je blízko doba, keď sa milovať navzájom budú autá a nás k tomu nebude treba.