Kocour a obaleč

Blížil se podzim, ale na zahrádce bylo stále příjemně teplo. Sluníčko svítilo a kocourek Ríša se vyhříval na lavičce pod jabloňkou. Díval se nahoru do větví a na jablíčka a říkal si: jablíčka za chvíli dozrají a panička bude péct své oblíbené jablečné štrůdly, páníček vyrábět jablečný mošt. Škoda, že ani jedno pro mě není. Potom Ríša spokojeně zívl a začal podřimovat.

Vtom se ozvalo bum! Jedno jablíčko ze stromu spadlo. Kocourka to probudilo z dřímoty. Pohlédl dolů na jablíčko. Z jablíčka vykoukla jakási mrňavá hlava.

„Fuj, červ!“ otřásl se Ríša odporem.

Hlava se ještě víc povytáhla a zaskřehotala: „Tak to bych si vyprosila! Já nejsem žádný červ.“

„A co teda jsi?“ začal se zajímat kocour.

„Já jsem larva obaleče jablečného,“ řekla hlava důležitě.

„J-j-jableče obaleč... cože to?“ zakoktal se překvapený Ríša.

„Obaleče jablečného,“ opakovala larva dotčeně. A potom pyšně dodala: „Ze mě bude motýl.“

„Pch, to je toho.“ Kocourka to vůbec nevyvedlo z míry.

„Ty jsi taky larva?“ vyzvídala hlava dál.

„Já?“ zasmál se Ríša. „Já jsem kocour.“

„To je škoda,“ zesmutnělo mrňavé stvoření. Pak se zeptalo: „A kocouři taky jedí jablka?“

„Jabka? To teda ne,“ odpověděl Ríša.

„Zato my jíme jenom jablíčka,“ olízlo se to mlsné nic.

„Hele, takže ty vlastně pojídáš mým páníčkům jablíčka, že jo?“ uvědomil si náhle kocourek.

„Páníčkům?“

„No jistě, páníčkové si pěstují jablíčka a ty jim to všechno sežereš.“

„Hmm, když mě nic jiného nechutná,“ bránil se jablečný tvor.

„A víš, co chutná mě?“ řekl Ríša a vycenil zlověstně zuby. „Mně chutná maso! A ty jsi, jak tak koukám, pěkně masitá, tak tě sežeru!“

Hlava vyděšeně vykvikla a zalezla zpátky do jablka.

„Vylez, měl bych pro tebe návrh,“ smál se kocour. Tvoreček opatrně vykoukl.

„Nesežeru tě, když odlezeš páníčkům ze zahrady a najdeš si jinou jabloň. Co ty na to?“

„Tak jo, souhlasím, ale já tu mám na stromě spoustu příbuzných,“ vysvětloval budoucí motýl.

„V tom případě je musíš vzít všechny s sebou,“ řekl Ríša.

„Děcka, vylezte, stěhujeme se, sežral by nás kocour!“

Najednou se na kmeni jabloňky objevila spousta dalších larev, které uháněly pryč.

„Tak na neshledanou!“ rozloučil se s nimi kocour Ríša.

Jako poslední vylezla z jablíčka i ta upovídaná potvůrka a pelášila za ostatními.

Když páníčkové zjistili, že Ríša vyhnal všechny ošklivé larvy, které jim pojídaly sladká jablíčka, dostal za odměnu dobrou paštičku. A taky se olizoval.