Smečky o polednách

Smečky o polednách

Smečky o polednách. Za okýnky spinkají holky, ráno jim skončila směna těla. Stihly se trochu opláchnout, vypít kakao, co jim připravil barman Jože z Dubrovníku, a pak ještě poslat pár zpráviček kamarádkám. A některé už tu nejsou, šly bruslit do Podolí; v legínách a elastických podprsenkách budou potravou snivců za okny tramvají. Po těch zbyly přes parapet vyvěšené peřiny, co ještě doutnají touhou. Na místě erotických bitev bezpečno jest jen o polednách.

Holka s fialkovým lakem

Voní po švestkovém koláči a i lak volí fialkový. Blondýna s falší v barvě. Jede tramvají ke Quadriu, kde je dnes hlavní stan módyznalých dívek a žen. Z místa, kde se dlouhá léta váleli tuláci a narkomani, je blýskavá pevnost konzumu. Nakonec se ale málo změnilo: i drogy jsou krajní výraz konzumu. A i tahle dívka s fialkovým lakem žije jakoby za sklem své vášně a smrtelníka k sobě nepustí.

Kolotoč vražd

Kolotoč vražd. Jsou dny, kdy internet víří vraždami. Čtenář je jak na řetízkovém kolotoči: kolem se míhají podříznutá hrdla, prostřelené hlavy, kostry v jehličí, neviňátka v igelitkách; a fotografie mužů a výjimečně žen v teplákových soupravách, které vedou k soudu vyslechnout verdikt o vině a trestu. A nějaký zvrhlý kolotočář řičí: Račte nasednout, a pouští k tomu pouťovou muziku, co i mrtvé křísí.

Poliac Stones

Žili v Poliac Stones, na území dávného indiánského sídliště. Neexistovala tam zima a noční oblohou hořelo tisíce hvězd. Ticho se lámalo o skály a jen zvuky zvířat jím prostupovaly a násobily poušť cizího. Cizí se do nich vepisovalo s ubíhajícími roky tak silně, že jednoho dne, bylo ráno, seděli na terase a pili vodu z kaktusů, nevěděli, kým jsou sami sobě. A protože paradoxy se kdysi dávno zrodily v kraji pouště a kamene, i tady jsou doma: ti dva si vlastně nikdy nebyli bližší.

Otazník v prázdnu

Pozorují otazník vepsaný v kosmickém prázdnu, neusnulci za okny. To podstatné slovo smysl jim leží jako kámen na mysli. Zdolat Ohňovou horu? sníst nejdelší paprikovou klobásu? naučit se aramejsky? počít dítě? sázet na Šumavě stromky? dát výpověď? běžet maratón? Buď můžeme smysl chápat triviálně, pak je jím obdařeno leccos; anebo zásadně, pak ale hrozí vidět jen kosmické prázdno.