Otec

 

 

 

Vlasy vlajou ve větru. Otevřeným oknem proudí čerstvý vzduch. Pach kolejí. Přede mnou zamilovaný pár. Vedle mě cizí vůně, vrásčitá osoba se zrzavým přelivem. Lehce se dotýkáme koleny, opálení, první jarní slunce má takovou sílu! Na umakartovém stolečku dvě lahve - skleněná s pivem, plastová s mateřídouškovou limonádou. Projíždíme podél řeky. Řeka je kamenitá, objímají ji čerstvě rozkvetlé stromy, hvozdy, keře. Dolní Břežany. Myslíš na otce poskakujícího v opuštěném bytě plného křiklavých barev. Poházené kusy oblečení a hadrů, prošlé hygienické potřeby v koupelně, puštěná pračka, zapnutý kotel, vážná hudba, zvuk digestoře. Tak blízko, tak daleko.

Vlasy vlajou ve větru. Vracím se v myšlenkách zpátky do vlaku.

 

~~~

 

Šly jsme po jezu. Mrtví kapři se zastavili. Celá krajina se zastavila. Ohýbáš své dvaašedesátikilové tělo a zachraňuješ jednoho z kaprů. Odstrkáváš jeho tlusté, leklé tělo, lesklé šupiny, zakalené oči,  snažíš se ho donutit plavat.

Sleduju Tvá bělostná pomerančová stehna, pár faldů vykukujících zpod krátké sukně. Pokračuji v chůzi. Kluzké kameny plné zelených řas, mám co dělat, aby se mé tělo nepřeklopilo a nepláclo sebou do studené řeky. Na břehu si nazouvám modré sandále. Nohy v kožených botách čvachtají.

 

~~~

 

Vzdalujeme se. Máš charakter po své matce. Cílevědomost a píle. Nemáš vztah. Jsi sama a ve chvílích, kdy je ti úzko, zalézáš do povlaků.

Vzdalujeme se a ani nevím proč. Možná proto, že nejsem dcera tvé matky, nemám otce, který chodí na chatě v trenclích. Můj otec ani není tak chlupatý a mužný jako ten tvůj.

Mám se skvěle, povídáš a podivuješ se nad tím, že se mi ve chvílích nejistot třesou ruce. Pijeme pivo na slunci a přichází tvůj strýc. Upovídaný, neumělecký, zpocený sportovec.

Nikdy jsme si nebyly vzdálenější.

 

 

 

 

 

---