Poskvrněné početí

Uvnitř bolestných křečí úsměvů Ptáci odplavali vstříc něžnostem Úzkostná touha stahuje okovy Nemocným vředy na žaludku Každé ráno ta samá Sestra v bílém plášti Podala mi sklenku vody A pilulky života pestré chuti Umdlévaly na mém jazyku Každých pět minut pěnivé zvracení Myšlenky chtělo utlumit Na to, že nebe je modré Že láska je bledá A sníh se rozpouští V ústech malých dětí Na každé nové bílé ráno Kdy auto veze slepcům meltu k snídani Kdy déšť zkropí bláto všedních střech Kdy lidi pohřbívají lidi, aby pak Mohli v tichu nad jejich hroby stát A vzpomínat a plakat a smrkat Do bílých kapesníků Za tím oknem naproti Mával jsem na bledou tvář umírající dívky Její vpadlé oči propichovaly pohledem Změtí chodeb k ní se dostat Abych jí mohl říct Neboj se, smrt je vysvobození padlých Jokohama neumírá Tam se lásko sejdeme Květiny na rozloučenou Polibek na rozloučenou Zkus aspoň nekřičet Vždyť i vedle chce umírat se v klidu Na spáncích vrásky a okolo očí Slzy smáčí suchou průhlednou tvář Nezapomeň, lásko, tam nahoře se sejdeme A ona přikývne a odpoví: Počkám tě… Nádech a výdech Nádech a… Každé ráno ta samá sestra V bílém plášti barevnými prášky Umrtvuje poskvrněné početí Víš, lásko Tam nahoře v Jokohamě Tam se sejdeme…

---