V oddělení metafyziky

Újezd voní všedním dnem

Újezd voní všedním dnem a čerstvě posekanou trávou. A slunce dává na srozuměnou, že už je tady v plném svitu. Pít víno, tančit, líbat se a švitořit, kolébat dítě, slibovat a různě se pitvořit, to patří k místnímu koloritu. Tam nahoru putují dvojice, co se rýmují. A co se rýmuje, snadno se poláme. Chtělo by to být pevné jako sluneční paprsek, ale je to křehké jako tráva.

V oddělení metafyziky

Stála v oddělení metafyziky. Na mohutných nohách, rozkročena jako by si chtěla vyříkat účty s filosofickou falší. Mlčel jsem a hleděl k hřbetům knih, jako se mlčí a hledí k hřbetům knih v knihovnách, ale neztrácel ji z dohledu. Přes široké boky měla sukni a pod ní růžové kladivo na metafyziku. A tím utluče bezpečí snílků, dokáže, že není žádná holá pravda, nýbrž jen obnažené místo chybění pravdy.

Než Šemík…

Ještě než odsud skákal Šemík a pohřbili sem řadu buditelů, bývalo tu moře. Ryby plaše mizely v dírách útesů, milovaly se a požíraly. Žádné dějiny a rozprávěnky, jen tichá krása barevných korálů a nekonečných vod. Žádný člověk posedlý svou pamětí. Blíží se víkend a s ním obchůzky pamětihodností; kostel, rotunda, hřbitov, hradby; rodiny si "připomenou kořeny", poslušně se přihlásí k historii národa. A ženy se zadívají rybíma očima na muže a pohnou je k tření. A ty, které již do děr domu pod útesem nakladly jikry, se také zadívají těma rybíma očima na tatínky a zavraždí je. A zatímco se budou milovat a vraždit jako ryby, připomenou si lidé na sobotních obchůzkách Vyšehradem pár kapitol z národních rozprávěnek.

A zatím z oblohy bonbonboom

Velitel stíhačky Vojta věděl, že brzy dojde na lámání chleba, že i jeho čeká nutná pravda stíhacího pilota: rozkaz shazovat bomby. Ale nebyl by to Vojta, kdyby neměl svou. A tak do Sýrie odletěl s nákladem bonbónů. Hašlerky, klokánky, bonpari, ty všechny nacpal do kanónů a vyrazil. Sám ještě zkojil svou chuť zmrzlinou z nábřeží. Nad pouští pak spustil své bonbonboom. Krajina rázem zesládla, stala se lepkavou a tuze barevnou. To ty bonpari, pomyslel si Vojta při pohledu do zpětného zrcátka. Jen měl obavy, jestli je ti bradatí muži s černými vlajkami dětem nezcumlají. A, jak informovala Al-Jazeera hned večer, namnoze se tak stávalo. Jenže to zas jiní bradatí muži ty nenasyty krákali za vousiska a dětem vraceli hašlerky, klokánky, bonpari. Vojta si oddechl, zavřel televizi a šel spát.

Trojfázový režim

Mezi hrrlidmi je dnes móda trojfázově trénovat. Běh, jóga, všechen ten fitnis. Já trojfázově spím: v noci, po obědě a vpodvečer. Je pátek podvečer a Bráníkem se táhne plechový sopel aut. Kouří to, troubí to. Lidi vyjíždějí na chaty, do wellnesů a kýho čerta. Potřebují dojmy, říkávají ti jurodivci. Koukám na to z okna a jdu spát.