Moudře, správně

Dobře, projdeme to společně ještě jednou

Ukryl si zbytek své poctivosti v kancléřově sadu,

přesunul si vykradené hroby,

vytrhal sis měděné žilky, vlásečnice

Směsné, bílé, barevné.

 

Do teď ses tu producíroval jak trhan,

nemáš na pivo, chápu,

ale

na slušný kroj sis našetřit mohl,

opakuj po mě, nahlas:

Crownfounding každodennosti, trh moudrosti!

Skutečný názor na drcení kamenů v lidské duši

však nemáš.

 

Nedávno si poznal, že nemluvíš jako jiní

z lebky ti do prostoru ční mamutí kly,

praktické hledisko překonává odpor spolucestujících,

někdy někdo přinese

oběť, zapláče.

 

Ostatně mohl by sis teď sednout a konečně

mi dlouze vyprávět o tvém povolání,

pojďme diskutovat o těch každodenních situacích….

počkej, pojďme do hloubky…. řekni mi co si dělal o

víkendu a co Brno? Jak se daří Brnu? Co si mi přivezl?

Budeme ještě zítra existovat?

 

Tvoje zbraně zrezly v jiným století,

barikády máš zatavený v nočním stolku,

hřebenu už se raději nedotýkáš,

myslíš si, že přespíš tuhle vojničku,

a ráno bude nakonec moudřejší,

tak jak si mi o tom vyprávěl…

 

Ještě ti zbývají modelářské potřeby,

zbytky moduritu. Přiložil sis k hlavě tavící pistoli,

seš digitální voser, nedokázali ti zavázat tkaničku,

nedokážeš stvořit nadčlověka jakým byl tvůj otec.

Možná ses teď moudře zahleděl a pohráváš si

s myšlenkou psaní o minulosti, vytahuješ

každodennost, naivně se rozepíšeš

o studii snů, ale tvůj divák dobře ví, že sis dávno

vyoperoval zažívací trakt, při pohledu

na domy tě nenapadá nic, les ti byl králem,

dnes je prázdnější než psi.

Ale co naplat, musíme jít houštím,

obout vysoký boty, musíme prožít

budoucnost našich dětí, zabíjet

správně, moudře.

 

Taky se ti někdy stalo, že si přemýšlel o stromech

ale pocit samoty byl silnější než bouře, než

jaro? Skutečně si se obul do své nové postavy,

naspal si facebookovou epopej,

jsi oblíbenější než kouzelníci.

Víš, já teď nemám mysl, nemůžu

moudře hovořit jak ty, nemohu docházet

do zaměstnání, řídit, vyzvedávat děti

ze školky, docházet na kroužek

automatického lhaní.

 

Ano, právě toto jsou

chvilky co si vryješ do paměti,

co si vlastně za svůj prázdný život

vytvořil? Byl si snad reklamním

textem a co později? Nevím, kreativní

agentura splaskla, tvoje oblíbená

elektronická měna dosáhla maxima,

vyprávěl si o tom nedávno vnoučatům.

 

Nic jsem nedokázal, koupil jsem si vůz,

koupil jsem si televizor, koupil

jsem si knihy, koupil jsem si

lyže, kolo. Počkej, zase bude přestupnej

volnej víkend, místo pro vlastní invenci,

dosáhneš další mety, které neznamenají nic.

 

Chtěl by si být nad textem? Ale ty to musíš nějak zakončit,

zamyslel ses nad sny? Právě si něco prožil,

kousky kýče padají z hvězdné oblohy,

nad ní je měsíc, o kterém jsi napsal

báseň, pak si ji smazal, když si ji četl nahlas

měl si pocit, že si uskutečnil něco výjimečného.

 

Takhle mluvíš, bolí tě uši,

a text není o nikom

ani o tobě.

zítra zmizíš jako signál.

Ponížíš gravitaci,

Vytrhal sis ze zápěstí měděné žilky, vlásečnice

Směsné, bílé, barevné.

 

---