Nemoc jako příležitost

Procházím se chodbou nemocnice. Jsem sjetá prášky na uklidnění, špatně se mi vybavují předešlé dny, co se se mnou dělo, jak jsem se tu objevila, nedokážu s úpnou přesností určit. Doktoři mi zatím tají, co se mnou je, nebo se tak alespoň tváří. V posledních dnech jsem se snažila meditovat, ale moc to nešlo. Něco není v pořádku. Esoterici by namítali, že nemoc se má brát jako příležitost, já ale nevidím nic příležitostihodného v zápachu chlorovaných chodeb, v roji vychrtlých anorektiček ládujících se při snídani bílým pečivem. Příležitost pro mě ani neznamená hrát karty s paní, která předešlého dne prodělala elektrokonvulzivní terapii, její nepřítomný pohled mě znepokojuje. Lidská zombie.

Při mém přemístění z tohoto oddělení na jiné potkávám hocha s křížkem na krku, s rozcuchanými vlasy. Vypadá ledabyle, sešle a omšele. Vypadá jako poustevník, i když má nalakované nehty načerno. Při mém odchodu z tohoto oddělení předávám sestřičce žlutou narcisku. Už asi viděla v životě mnoho, a tak se nestydím za svůj stav, vždyť přeci ty prášky na uklidnění jsem do sebe nenarvala já, nýbrž mí doktoři. Žlutá narciska jako symbol naděje. Sice zatím nemám žádnou nemoc, ale proč bych jinak byla v nemoc-nic-i? Jelikož zatím nemám oficiální nemoc, nemohu ji brát jako příležitost. Přesunuji se tedy poslušně na další oddělení, pěkně v řadě, hlavně nenásilnicky, Přelet nad kukaččím hnízdem.

Po pár týdnech na druhém oddělení dostávám při propouštění oficiální diagnózu, tak se tomu tady říká, ale je to prý stejně jenom pro pojišťovny. Diagnóza, nemoc, porucha: nikdy jsem nepochopila, jaký je mezitím rozdíl. A tak mě vyzvedává můj milý, předáme květiny ošetřující lékařce a já doufám, že se na tato místa nebudu muset už nikdy vracet.

To ale ještě nevím, že se sem na příští rok vrátím, sice na jiné oddělení, ale všechno si ještě jednou zopakuju v modré skupině psychotických pacientů. Znovu budu pozorovat lidské trosky, ztroskotance, lidi úzkostné, nespokojené se svým životem, depresivní… Ano, tentokrát beru svou nemoc jako příležitost, protože už ji dobře znám. Je nevyzpytatelná a přímočará stejně jako já. Přichází a odchází s přicházejícím a odcházejícím jarem, létem, podzimem a zimou, má své zvraty a amplitudy. Dnes už jí dobře znám.