Fatimin deník 16

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

            Přesto, že jsem vzala dva prášky na uklidnění, nemohla jsem dlouho usnout. Přemýšlela jsem co a jak dále. 

            "V podstatě jsem svobodná. Vdaná za Ismaíla ještě nejsem. Z bytu mohu kdykoliv odejít. Mám svůj cestovní pas a docela dost peněz. A taky mám pistoli, i když nevím, jak bych z ní střílela. Ovšem kam půjdu? Peníze by asi na letenku do Darfúru stačily, ale tam se teď nedostanu. Abych opustila byt a toulala se po Káhiře, je naprostý nesmysl. Nejsem už panna, takže najít si jiného muže je téměř nereálné, nehledě na to, že rodiče by museli s velkou ostudou vrátit peníze, které za mně dostali od Ismaíla. A kdoví, jestli ty peníze ještě mají, možná je použili na léčení otcova infarktu," přemýšlela jsem a nenacházela východisko.

            Nakonec jsem se rozhodla, že zatnu zuby a zůstanu, kromě nechutného sexu s Ismaílem se mi nic strašného neděje.

            "Ráno zavolám Ašrafa a pojedu si koupit učebnice veterinářství. Stejně jsem se chtěla vždy věnovat péči o zvířata," s tím rozhodnutím jsem usnula, zřejmě konečně zabraly i tablety Diazepamu. 

            X X X

            Po snídani jsem požádala Samíchu, aby přes bavába (domovníka) objednala taxikáře. Služce jsem uložila, co má uklidit a uvařit. Se slovy, že nevím, kdy se vrátím, neboť jdu nakupovat, jsem odešla z bytu. Ašraf už čekal před domem. Požádala jsem jej, aby mě odvezl do odborného knihkupectví, neboť potřebuji nakoupit učebnice a knihy z veterinární praxe.

            Vešla jsem do knihkupectví v doprovodu Ašrafa, o což jsem jej požádala. Nechala jsem si od prodavače poradit, kde najdu požadovanou literaturu. Většina učebnic a skript byla v angličtině. Sice angličtinu trochu umím, ale ne na takové úrovni, abych si mohla takové knihy koupit. A kromě toho mě zarazila vysoká cena všech knih. Na to by mi pomalu nestačily ani dva tisíce, které jsem s sebou měla. Ašraf se živě zajímal o to, co chci kupovat a nakonec mi poradil:

          "Tady nic nekupujte Madam, raději vás odvezu před univerzitu. Tam jsou studentské stánky a můžete tam sehnat podobné učebnice a skripta už použitá nebo v kopiích a mnohem laciněji. A až je nebudete potřebovat, tak je tam zase můžete prodat. Odvezu vás tam."

           Souhlasila jsem, posadila jsem se do vozu a vyrazili jsme směrem k univerzitě. Cestou jsem požádala Ašrafa, aby mi neříkal Madam a že si budeme tykat. Ašraf mi prozradil, že je mu 28 let, je ženatý, má jednu manželku a tříletou dceru.

           Já jsem mu povídala o svém plánu zahájit od nového školního roku studia. Ašraf přitakával a podpořil mě. 

           Když jsme dorazili k univerzitě, uchvátil mě pohled asi na desítku stánků, které byly naplněny učebnicemi a skripty. V některých byly i kopírky a bylo možné si objednat kopie jen některých stránek z knih. Kolem stánků byl chumel lidí. Využila jsem, že Ašraf svým obřím tělem rozrážel a odstrkoval hlučící mladé lidi a vytvářel uličku, kterou jsem mohla procházet. 

           Všude kolem mě se pohybovali prodavači nápojů, energetických tyčinek a také distributoři všelijakých letáků, které mi strkali až pod nos. Ochotně jsem všechno sbírala. Byla jsem zvědavá a těšila se, že budu mít doma co číst.

           Konečně jsme našli správný stánek, kde byly knihy a skripta z mého oboru. Dala jsem Ašrafovi podržet stoh letáků, které jsem posbírala, abych si mohla vybírat vhodnou literaturu. Celkem jsem našla dvoje skripta a jednu učebnici a zaplatila dvacet liber. Nákup jsem dostala do igelitového sáčku, ke kterému Ašraf přidal letáky a vydali jsme se na zpáteční cestu k autu. 

          Dav před námi houstnul, lidé se srocovali a křičeli hesla: Svoboda! Nové volby! Pryč s byrokracií!” Dav hlučel a bublal jak vřela voda.

         Měla jsem strach, že budu ušlapána, tak jsem se přitiskla k Ašrafovi, který svým atletický tělem a ostrými lokty skoro bezohledně rozrážel cestu před námi.

         "Musíme rychle pryč, za chvíli tu bude policie a budou demonstraci rozhánět a zatýkat. Nechci zrovna být u toho!" křičel Ašraf a přidal do kroku a důraznosti do svých loktu. Já jsem snad ani nešla, on mě střídavě vlekl a odnášel. Dav se vařil. Uslyšela jsem houkání policejních sirén a výstřely do vzduchu. Policie použila granáty se slzným plynem. Plyn rozfoukaný větrem mi přišel do očí a silně pálil. Dav trochu prořídl po útoku. Naštěstí, už jsme nebyli daleko od auta.

          Seděli jsem v autě asi půl hodiny, než přestal plyn učinkovat a vytírali si slzící oči. Nedaleko od nás policie na koních rozháněla zbytky demonstrantů a některé odvážela v autech. Když bylo trochu klidněji, odjel se mnou Ašraf do Ismaílova bytu. Pozvala jsem jej nahoru, aby si mohl umýt obličej a ruce.

          Samícha mezitím připravila nápoje na osvěžení a pro Ašrafa kávu. Zaplatila jsem Ašrafovi z peněz od Ismaíla. Ten dopil kávu a odešel vydělávat. 

          Samícha připravila k obědu dušené kuře s pečenými bramborami a jarní zeleninou. Řekla jsem jí, aby v pekařství objednala  nějaké sladkosti, zejména baklávu a kunáfu. Za chvíli na dveře klepal poslíček od cukráře.

          Služka odešla, já jsem převlékla, protože oblečení bylo cítit slzným plynem a vykoupala se. Pak jsem se vrhla celá nadšená do prohlížení učebnic. Letáky jsem si nechala na večerní čtení do postele. 

          Přemýšlela jsem o návrhu, který mi cestou z univerzity udělal Ašraf. Kdybych se stala podporujícím členem jejich organizace, dostávala bych finanční příspěvek na školné a učebnice. Byla jediná podmínka: Žít podle koránových pravidel a mít úctu k šariátu (muslimské zákonodárství). Poučená Ismaílem, jak se mám chovat ke služce a Ašrafovi, jsem jeho nabídku vyslechla a nijak nekomentovala. Ale stejně mi to nedalo a vše mi vrtalo hlavou. 

         X X X 

        Večer, když už jsem byla v posteli, jsem si četla letáky. Nestačila jsem se divit, kolik různých politický stran a náboženských uskupení na nich prezentovalo své programy a požadavky vůči režimu. Doposud jsem se s něčím podobným nesetkala a bylo to pro mně velmi zajímavé. Nicméně jsem měla uši stále nastražené a čekala, jestli nezazvoní v pracovně telefon.

        Opět se mi v duši usídlila tíseň, že bude volat matka a oznámí, že je s otcem konec. Chtěla jsem i slyšet Ismaíla, abych mu oznámila, že jsem si koupila knihy ke studiu.

        Nakonec volal z hotelu jen Ismaíl. Zdálo se mi, že byl mým nákupem potěšen. O návrhu od Ašrafa jsem mu nic neřekla. 

 

to be continued....

       

          

           

---