Tajně

Zapomněl jsem jak chutná voda
a tak šel jsem do hor
abych nalezl pramen 
který měl vodu chladnou jako tělo ryby 
čistou jako světlo, které padá z hvězd ohni v ústrety 
dobrou jako tvá ústa, když v nich můj jazyk hledá tvá příští slova i mlčení
průzračnou jako sklo, za kterým je svět i dávné fotografie  
a sladkou jako tvůj klín 
a tak jsem se napil ještě jako nikdy  
šel jsem vysoko do kopců, abych konečně ztratil cestu
a pochopil, že není kam jít 
a díval se ptákům do křídel tam vysoko na obloze
a pot mi tekl do očí jako cizí slzy 
zapomněl jsem, co je vlastně bolest
a tak šel jsem loukou, abych se pořezal trávou  
a způsobil si zranění podobným těm z Golgoty
se solí mojí v ranách 
a chlebem času k ní
pak jedl jsem vítr hladový jako stín po těle 
tam na planinách odkud je blíže k věčnosti 
než k vteřině, která právě je
a nezbylo pak než jen zapálit dřevo 
abych si uvykl na oheň
kterým se předáváme prachu 
a jsme si tak rovni s kameny a blátem
neboť smrt není 
jsou jen bílé záblesky narození a černé díry odchodů
a naše dny zanikají jako létavice v tichu
když usnou ptáci a malé děti 
a ty mi říkáš šeptem
tajné věci