Nádražní

x.

Kolem rybníků

už jsem vás viděl chodit, už jste šel.
Milenci rozleptaní do hvězd

Vám není do skoku, že?
Sloní řeči a zemětřesení

 to vy jste se prolomil do větve. Tak táhle, křupavě
zapadnou slunce do našich klínů jako stojaté ruce na pohřbu

je jedno, co je, je-li
ach miluji miluji vytéká k řekám a bezelstně mizí.

Už jsem vás všechny viděl jezdit v křesle.

Budeš chvíli potichu?

Zvonkem zatřásla jednou za čas. Mám pocit, že

neslyším. Hodiny stojí.
Jako žena jen tak hozená, že není šperk,

že tu někdo někde musí být. Jak zazvonit na sebe?

Jsem tentýž jako včera.

Římsa.

Horizont.

xx

Řekl možná, ale věděl

že určitě

protože se těžko slibuje

na nádražích.
 

Občas se i někdo někdy vrátí
a to pak průvodčí vystýlá cestu a nám je dobře protože návrat je určitá jistota. Pak jen slyšíme jedna náruč jako druhá když se otevře 
spadneme šťastní kolona vzpomínek až na konci chodby
jen automat čeká na záchranu před stářím
 

bezdomovec vedle už ne.

xxx

Dneska mi řekli že není místo v tramvaji
že udělám líp když na Ještěd po svých
a třeba ať mi upadne kus nohy hlava milovaný penis
že si pak možná
rozmyslí. Prej
není lepší obrany proti povrchnosti
než sedět doma na okně

točit Zemí a myslet si
že Bůh
nebo ten samec a samička v lese
na kamení ve špíně přírody
animálně jeden v druhým
usnuli
když je myslivci odpráskli
- zvířata.

Byl to hon
dneska a zítra tlačenice jak u Weila
jeho Ri
Ri
bych tě chtěl potkat
bych tě pustil
do dveří v tramvaji a tvářil se ztracený.