Metanoia

Když už člověk neví, co si má vlastně myslet.

Agáve

rostlina tak řidká, že nemůžu ani hnout

v zaprášeném kožichu voní drak

po kluzkém monitoru řítící šipka do běla, aby na severu měli co jíst

nedbalé šupiny strachu se motají

a nemají kam pláchnout

do choroby vykvetly domů

menšinový program pro jednohubce nesnášenlivě odsuzují převážně teroristé měkčího druhu

po skupinovém dobrodružství nastává ticho

meš

krátký rukáv a dlouhá bunda

nepřetržité sklonky padajících listů brousí opravdový krb

na právě roztrhaném kalendáři rýsovali

pravěké

starci se odhodlali posvítit na desky základních kamenů pro syrotčí vejce

nemáme druh

pterodaktyl lpí na ovesné kaši

pro povrchovou úpravu si však nedal říct

tlačící pod zenitem jako duhová kulička uprostřed vesmíru kolotoče země

povznášenlivý mír proudí po matném stanovisku vojska Napoleona III.

do obrovské planiny zapadl rýč

přemýšlel jsi někdy o

založení Afghanistánu

proběhlo jako srp

v ovzduší se dmýchá barva zkamenělá jako

jen jako

doopravdy je to stín

který se posléze uvelebil do komnaty třetího večera lože Záhořovy

vypnul baterku a šel spát

mezi hvězdy tam, kde slunce

hřeje palmy o sto šest

prsty kradoucí do omelety a marmeláda povykládala o strmém kopci jako o vlastním synu božím

nemá si kde hrát, i když se zdá, že se nezdá

jen o pár chvil později se posadil a praví

leví

panter otevřel dveře a zkousnul pravdu

do temene hlavy mu udeřil lebeční kmen a vrazilo do úpatí nory písku nebe

od počátku klademe otázku, kde jen může být ten onen kladný svět

na který se vyplatí dávat si pozor

a povídá mi, že jen ve středu onoho bambusu otevře se mi květ jako pára nad hrncem stoupla si do řady k nám

úzce

se sukní tak vysokou, že i já jsem se jí dotkl

mezi klášterem a hvozdem pro pokročilé bezdomovce

ponáhlil se k činu zdroje

a prostořeký pošťák vyplavil bedra na oceán, kterak si dělal hlavu z něčeho, co mu nemá ani štěstí přinésti

blázen

krmí ptactvo bez nároků na osvědčení proti právu rudosti

pak naříká a sténá a mlčí

ve větru dýmu prostý kal

opadnul na líce a vzrušeně se postavil na všechny čtyři

pánové

dnes je nalíčen takový úryvek, o který

planeta budící kolem srdce deště temný

žal jako plíseň ustonula na trništi mezi rumem a větví

pivem kolíbali ze strany nahoru a mé oči povídaly báje

v nedaleké vesnici objevili horský potok z čista jasna

bedna se viklala a kopnutím se roztříštila na 3 kusy

vypočitavý mezizkus opřeli do kóje a všechny děti šly v klidu spát

protože co jiného, než dobrý oběd dokáže probudit něco tak spícího, jako želvu

která se třese radostí z toho, že jí někdo ublížil

tak moc

možná ji nikdo nemá rád

a i tak se domnívám, že

se pletu

pod nohama keře blízko svodidel v autě napálil strom a hoří rychlostí světla

na okraji bezu černého jako stvol se tříští zmrzlina do pohárů každého z nás

oknem probuřuje do lektvaru a zmizel ve zpustošeném kraji dobytka marné doby

ve skleněné špicce uvízl motor a odmítá znovu opakovat

škytá

start se bojí okolností boje a následků Indočíny

rozsudek zní jasně

můžeme se domnívat tak dlouho, než zestárne naše kůže, abychom se mohli pověsit na výstavním moři

krokem ozvěna pleny

květiny blednou a ozvěna stojí

třísky břidlice skřípají ozubená kola

jiskry se jaly plout tmou

lachtaní vír poznal konec plížícího se jara

a ostrost bdění zamotala do malého klubíčka nad

fixou honící pár zanedbaných mušek, lačnícím po čistotě jako rak

v chladném jezeře tak vyježil jeho zrak

chlupy ho dostaly zpod místa, na kterém nejdříve byl havran

tetování

po kovaném okraji města rojí se včely do útoku proti barbarským silám východního

mravenci pokořili horu osudu, která se nestačí divit, protože

není tolik, co bývalo, a není nikdy, co by bylo a bude

a pro všechny, kterým opájení se přírodním bohatsvím jeví jako úpal

peníze počítáme zvrchu dolů

padáme mezí do úkrytů vloček Uzbekistánu

do prostoru, kudy slečna chodí sem a tam

v růžových šatech se sirnatého vzduchu nadýchám

opatrný přesun klíživým pochodem vpřed

hajný vystřelil brokovnicí tuleně a střeva vyplynula z otázky jako šavlozubý tygr plyne z oázy klidu

stav beztíže

kolemjdoucí přitaká na znamení řas

těkající údolí je plné střevíců a nikdo z nás

neopovážil by se sehnout byť jen pro jediný laskominný plakát kytary venkovského

předka

zajíkal

kolenem dostal na hrozivou sílu slabou pečeť

husa kývla a odešla zadními vrátky

prachsprostý šakal nadýmavý uštědřil nosu poslední ránu a posnídal s ostatními jako řádný občan

rodina jako základ tvořena třemi holokausty o šesti svících rozpadá se

v šeru

škola nedomyká

hrad je obklopen obležením

Švýcarsko skóruje na třetí metu

bohuvzdorní smilci činí pokání a už vůbec nikdo nejde spát

během chůze

vytváří se proud nejen v řece, ale i v takových útvarech, jako je kotouč

učení Komenského bylo zapomenuto a střecha nad hlavou vyletěla z kůže

v lavicích se množí

něco, co byste rozhodně nechtěli, aby se množilo

špína letí obloukem po trajektu měsíčního svitu

chleba

zdá se, že není nic, na co bych mohl ve svitku vzpomínat, a i tak si myslím, že jsem

nenapodobenina koně ohmého

lidský řev se chce prát

deseti oddenky přišli k nám vytřídit odpad a my děkovali jako na spásu boží

i přesto se nedovolali na linku bezpečí

a my plakali

tužkou netečnou po kružnici středu blýská se do oblohy řízků na pěstování

množina výparů

co je to co

se kulhavým poskokem kroutí okolo kompasu

plastoví vojáčci z cínu dobyli zakarpatskou

hlína provětrala chrobáka či jen výskala do živobytí teskné tóny violy vláh

Kristovy rány se hojí pro dění veselé

nebývalo by tehdy tak, kdyby se mrak zjevil daleko dřív, ale kdyby se tak

oblačnem

dělo mezi brýlemi a pěstí

pod klanem trs brousivých zobáčků ponořil loď od ostrova pštrosů ledové kry

přinutit někoho dobýt svůj plot je jako přinutit houbu sníst

Kansas unáhlil všechny v rozhodnutí, a tak stojí opodál

na lánech

svítá

plankton se prozářil a začíná žít jako drápy krásného paneláku v centru míšního moku

pokojem planul rým

Doubavské nížiny oddechly si na chvíli, neboť mají

na papír si psát poznámky

propiska z pouzdra vyskočila

obmotala past a těstoviny mohly v poklidu krájet se dál

přistročet

krom toho se taky

plánovač

zuby

bedna polila talíř závěsem z boku

kapsovitý výčnělek plandá strništěm a připadá si jako bezvýznamný celek celku

mozek připravil jej o tolik ctností, že by se i styděl, kdyby nějaký měl

dokola jen tělo roste

objímka praskla a kruhy

ve stínu lamp nachází svoje bdělé stanovisko

pod očima bludného Okamury vyřítil se obrazovkou do života všedních dní

napadnul zimu a klobouk se otočil o 360°

vidlička propíchla ústrojí a placek vykrvácel na neštěstí

tím pádem bych si mohl dovolit ochomýtat paletu zdaru

ale nemohl

popřípadě mýt si vlasy déle než jednu hodinu, abych vypadal čistý jako šváb

do ruky vtisknu si kleonoru

pankreos bubnuje tezi

vrchol Pompejí je zalit lávou a trosky ponorky letí

propíchl pneu

ve známé hospodě dostalo se mu pomoci a dva obstrojní muži vyměnili vyměřenou odstávku za pindu moru

klam se poděl do neznáma a zbyl nám jen

duch

kaštan zavadil o konvalinku a omlouvá se vší svou věrností až k patě

kamzíci loudí

krasopust bruslení, v němž zvítězí jen ti nejvábnější

zvoní mi telefon

děkuji pěkně

zpátky do louky vrátit lahve od pitvy do žáby tak ladné

že žádné jiné křepelčí hnízdo nemají

potloukám se ulicí v mysli zkažené

do prázdna vyjevil obraz ku obrazu svému

a tak tam stál jako zabitý

přiškrcený ňouma

romadúr z bylinek od hermelínu kvasil v přívěsku ornatého klusu

bambule kovala těsnění proti vodě v momentě, kdy Noemova archa zabloudila v pastvinách

napsali jsme si tisíce ztužek a přitom není ani jedna správná

kladkovité bušení posloucháme s nadšením, avšak dáváme bedlivý pozor na

obzvláště nutné pohoršení

klem se napíchl

kostnatý vějíř smrštil se na úroveň jazyka plesti

oklanatý paklomator zatáhl punt

přístěnek shořel

není na co psát

myška se schovala do díry a začala zpívat jako páv

válí se mlhavou zdí tam, kam se ještě před chvílí mihotal ramadán

kroutili Plzní

nepochodili

vyjít poslední schod od eskalátoru značí trest, jakého jsem se jakživ nedopustil

a i přesto jsem rád

že nás od několika pastí dělí jen pár čar

zásuvka láká

Pelhřimov tne

do havraní šupiny se opřel vzduch a promhouřil tak celý kontinent od východu až po únor

v mezerách

závěs blikotá a visí

padá na zem

zhasíná.

 

 

 

 

---