Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStorka vo voslovi
Autor
George von Brünn
Storka vo voslovi
Před těžkéma járama, dyž eště přes štatl hrnuly enem hajtry s žebřiňákem místo šmyrglu, se desi v Jóbsku dohókali staré dóda s jeho vnukem, krpatým kindošem.
Vemó vosla a povalijó na Zelňák bóchnót ňáký cajky, aby měli plonkovní love, až bude chtět jít jungšál do bódy.
A tak valili.
Jungšál házel sicnu na voslovi a rasken razil šórem.
Smykovali přes Šrajbec ,kde před fabaló móňali borci co házeli blesk na špinku a hantýrujó:
“Dódo, máš olt haksny.Jak to, že datel sicní na voslovi a ty valíš po svéch?”
Staré s mladym hodili přemysla, že majó asi recht, tak ufachčili rošádu.
A tak šmatlali dál, kolem Rivecu, kde se cédala sajtna koc a ty zahlásily:
“Chudák malé šropál, musí valit šórem a dóda si veze gébiš na voslovi, jak ňáká véška.”
Mladé se starym zas chvilec šrotovali štrycló a vygómali, že rači budó smykovat šórem voba.
Kósek vod Ronda, kde zrovna ubóchla Kometa Spartě rukavicu, valijó na domášov špicově proladění kolíci a házijó lochec.
“Ste pobóchaní? Máte vosla a valíte voba šórem? Máte v gebeni pustevnu?”
Ti dva zaséc zgómli, že majó asi recht a tak hodili na vosla sicnu do holpeca.
Dyž už byli kósek vod Role, tak je zčóhli Plotňáci, co zrovna valili z pajtlu a hážó jim dotazník.
“Ste móky? Dyť ten vosel vám zagrebuje z teho kvichta do sňa! Hoďte špízuňk, jak se mu klepó pastelky.”
Svišť s dódó si hókli, že majó taky recht a že rači vosla ponesó na cemru.
Ale jak se chceli přetraverzovat přes Švarcavu, tak vosel chytl z teho vasru bojanovice, vycukl se jim s klepet a zahučel tam jak žóžel do blata.
A páč vosel negómal házet kraula, tak v tu ranu byl ťuhýk.
Finišová gómka:
Nikdy si nešplhneš u všeckéch.
Šlus.
George von Brünn
Povídka o oslovi
Před těžkéma járama, dyž eště přes štatl hrnuly enem hajtry s žebřiňákem místo šmyrglu, se desi v Jóbsku dohókali staré dóda s jeho vnukem, krpatým kindošem.
Před mnoha lety, když ještě přes Brno jezdily koně s povozem místo tramvají, se kdesi v Jundrově domluvili starý děda s jeho vnukem, ještě malým chlapcem.
Vemó vosla a povalijó na Zelňák bóchnót ňáký cajky, aby měli plonkovní love, až bude chtět jít jungšál do bódy.
Vezmou si osla a pojedou na Zelný trh prodat nějaké věci , aby měli nějaké peníze navíc, až bude chtít jít mladík do školy.
A tak valili.
A tak jeli.
Jungšál házel sicnu na voslovi a rasken razil šórem.
Mladík se vezl na oslovi a starý muž šel pěšky.
Smykovali přes Šrajbec, kde před fabaló móňali borci co házeli blesk na špinku a hantýrujó:
Šli přes Pisárky, kde před fabrikou okouňeli dělnici co si zrovna zapalovali cigaretu a říkají:
“Dódo, máš olt haksny.Jak to, že datel sicní na voslovi a ty valíš po svéch?”
“Dědo, máte staré nohy. Jak to, že kluk sedí na oslovi a vy jdete po svých?”
Staré s mladym hodili přemysla, že majó asi recht, tak ufachčili rošádu.
Starý pán s chlapcem přemýšleli, že mají asi pravdu, tak se vyměnili.
A tak šmatlali dál, kolem Rivecu, kde se cédala sajtna koc a ty zahlásily:
A tak šli dál, kolem koupaliště Riviéra, kde se koupala skupina děvčat a ty jim řekli:
“Chudák malé šropál, musí valit šórem a dóda si veze gébiš na voslovi, jak ňáká véška.”
“Chudák malý chlapec, musí jít pěšky a děda si veze zadek na oslovi, jak nějaký papaláš.
Mladé se starym zas chvilec šrotovali štrycló a vygómali, že rači budó smykovat šórem voba.
Chlapec se staříkem zase chvíli přemýšleli a vymysleli, že radši půjdou pěšky oba dva.
Kósek vod Ronda, kde zrovna ubóchla Kometa Spartě rukavicu, valijó na domášov špicově proladění kolíci a házijó lochec.
Kousek od haly Rondo, kde zrovna deklasovala Kometa Brno Spartu Praha, šli domů lehce podnapilí fanoušci a začali se smát.
“Ste pobóchaní? Máte vosla a valíte voba šórem? Máte v gebeni pustevnu?”
“Jste hloupí? Máte osla a jdete oba pěšky? Máte v hlavě prázdno?”
Ti dva zaséc zgómli, že majó asi recht a tak hodili na vosla sicnu do holpeca.
Ti dva si zase pomysleli, že mají asi pravdu a tak na osla nasedli oba dohromady.
Dyž už byli kósek vod Role, tak je zčóhli Plotňáci, co zrovna valili z pajtlu a hážó jim dotazník.
Když už byli kousek od Hlavního nádraží, tak je uviděli Plotňáci (výraz pro skupinu lidí ze začátku 20.století, kteří se jen potulovali, málokdy pracovali a často se rvali), kteří se zrovna vraceli s krádeže ovoce z cizí zahrady a ptají se:
“Ste móky? Dyť ten vosel vám zagrebuje z teho kvichta do sňa! Hoďte špízuňk, jak se mu klepó pastelky.”
“Zbláznili jste se? Vždyť ten osel vám z té váhy kterou nese umře! Podívejte se, jak se mu klepou nohy.”
Svišť s dódó si hókli, že majó taky recht a že rači vosla ponesó na cemru.
Kluk s dědou si řekli, že i tihle mají pravdu a že radši osla ponesou na zádech.
Ale jak se chceli přetraverzovat přes Švarcavu, tak vosel chytl z teho vasru bojanovice, vycukl se jim s klepet a zahučel tam jak žóžel do blata.
Ale jak chtěli přebrodit přes řeku Svratku, tak se osel hrozně lekl té vody, vyklouzl jim s rukou a spadl tam jak žížala do bláta.
A páč vosel negómal házet kraula, tak v tu ranu byl ťuhýk.
A protože neuměl plavat, tak v tu chvíli byl mrtvý.
Finišová gómka:Ponaučení:
Nikdy si nešplhneš u všeckéch.
Nikdy se všem nezavděčíš.
4 názory
Aleši, to by k tomu musel být slovníček:-)) - něco prostě není přeložitelné, když netušíš...
zábavné, osvěžující ducha:-)
aleš-novák
23. 07. 2018dobrá bajka...ten překlad ani není třeba, aspoň se písmáci naučí nářečí...:o)