Osud nemocných a přemnožených

Podobné zprávy slyšíme a čteme dnes a denně.

Slepice dostaly ptačí chřipku, je třeba vybít celý chov, aby se nemoc dál nešířila. Kapři v rybníku se nakazili infekční chorobou, která by se mohla šířit, je třeba usmrtit několik tun ryb v celém rybníku, aby se to nepřenášelo dál. 

Přemnožili se divočáci, je třeba je zčásti postřílet, aby neničili úrodu. Přemnožili se jeleni, ohrožují porost v lese, protože původně se živili na okraji cest, ale odtamtud je vyhnali lidé, je proto třeba snížit jejich stav. 

V televizi nám pak jako důkaz ukážou hromady mrtvých slepic, mrtvých ryb, ležící mrtvoly jelenů...

Každý živý tvor chce přitom žít. Možná, že jelen si právě teď v říji našel svou družku a chce s ní začít nový život. Chyba, má smůlu, myslivci usoudili, že přebývá. Taky kapr by se chtěl uzdravit a plavat dál.

Co z tohopro nás jako lidstvo vyplývá? Kapři na vánoce podraží, ale zato si můžeme dopřát zvěřinu.

Co kdyby ovšem podobně uvažovala zvířata? Pes by si třeba řekl: páníček je nemocnej, má rakovinu, nebude se moct o mě starat, tak ho zakousnu a najdu si nějakýho zdravýho.

Nebo by se sešli jeleni a řekli si, že obyvatele v okolí lesů zadupou kopyty.

A časem by se mohly sejít šelmy - tygři, lvi, pumy, medvědi, vlci - celého světa a dohodnout se: lidstvo se na Zeměkouli přemnožilo, musíme snížit jeho počty, každý z nás má za úkol denně zardousit nebo rozsápat aspoň jednoho člověka...