Barevné oči benzínek

Barevné oči benzínek

Barevné oči benzínek svítí do tmy. Za jejich duhovkami malý svět: bagety, destilovaná voda, pár posledních novin, cetky, vůně hořlavin. A taky únava z cest, krátká pauza na kávu z kelímku, slova šeptaná do páry. A sem tam elegantní navštívení: ze tmy zasvítí punčoška, a v ní divá tvář. Tak příště pro změnu zas třeba žhář..

Řepáci a opačníci

Krmí se kousky kůže z konečků prstů, a přesto je macatá, jako by snídala kýtu z mamuta. Jede do Řep, o nichž se ví, že tam lidem nechybí apetýt a záplava kil, narozdíl třeba od lidí z Vinohrad, kteří jedí jen lanýže a parmskou šunku a jsou šlank. Ti ale jezdí opačným směrem, opačníci.

Važiného toulky

"A její klín, ta tučná schrána na sny neurvalců, zasvítil do tmy.." Marcel Važiné odložil pero a zadíval s z okna svého podkrovního bytu v X. pařížské čtvrti. Byla tam právě taková tma, jakou obemkl tučný klín své fantomatické postavy. Vzal si kabát a vstoupil do ulice. Važiné zasvítil do tmy.

Noční uragán

Povoláni k dílu lásky odešli do temnice. Z postele shodili peřiny, nebylo jich třeba. Ona si vykasala hedvábné pakližé, on ztratil hlavu a kalhoty. Uklonila se hluboce, až otiskla tvář do matrace. Přistoupil k ní po kolenou již řádně prokrven. Pohlédl do tmavého oka uragánu a zachvěl se a zpola zmizel. Zakřičela "olalá", což bylo jen jinou řečí totéž, co "hyjé". Zpěnila se mu huba i úd, zrychlil.

Jehelnatka Róza

Štráduje si to Lazarskou na jehlových podpatcích a tváří se uzamčeně. To je ale jen klam, rituální maska městské holky. Je pátek, podvečer přinese otázku, komu tuhle noc probodne svou jehlou srdce?

Špulinda Sisy

Od mala s ní byly trable. Nechtěla se učit, pořádně jíst, zlobila. Pak se dala na hadí tanec. A špulila při něm prdýlku, sotva nalitou dospíváním. Pak si našla noční práci. A špulila při ní prdýlku, už plnotučnou dospělostí. Mužům to bylo po chuti, i když tušili trable. Ale zapomínali je, jak jim po tvářích míhal kulatý stín.