Jak se máš?

Já jsem zastáncem "více práce a méně slov. Když si představím, kolik jsou lidé schopni toho namluvit, než aby udělali nějaký úkon, říkám si: 

"Kéž by se mluvením ohřál alespoň hrníček vody!"

Já jsem zastáncem "více práce a méně slov. Když si představím, kolik jsou lidé schopni toho namluvit, než aby udělali nějaký úkon, říkám si: 

"Kéž by se mluvením ohřál alespoň hrníček vody!"

Jak se máš? Zeptali jsme se - navzájem A já se měl dobře a ona prý taky. Je to hezký když se tě někdo zeptá "jak se máš?" - možná se ti chce v tu chvíli o něco míň umřít. Tyto části, sice nic složitého, ale docela dobře fungují. Zbytek je už navíc.

a co teprve angláni a jejich how are you, kde je vůbec nezajímá, jak se oslovený má

Já bych to neviděla tak černobíle. Podle mě strašně záleží na tom, kdo se ptá. Občas se mi stane, že se mě zeptá někdo, koho vlastně až tak moc nezajímám, ale má neutuchající touhu povídat o sobě, když se ho zeptám na oplátku. A mluví a mluví a já se cítím hůř a hůř. Ale i přesto se mi líbilo, donutilo mě to zsmyslet se...***

Hovořit s lidmi je vždy dobré a člověk se skutečně může cítit lépe, i když mu není právě do zpěvu...ale lhát, to nevím:-), pak je ze zdvořilé otázky zdvořilá lež...

Na hlubší kritiku mi básnička připadá celkem jednoduchá...i když otázka - zda říct jen něco povrchního - ta těžká je:-)

Navonok taká banalita, bez kvázi väčších trefných obrazov, jednoduché výr.prostriedky, jednoducho akoby nič, naturálne vnímanie,kde dominuje prirodzenost...v podstate mi tam vadila iba predposledná sloka, motivačne dávam T