Historie

Jsem nespokojený s bohatstvím mé rodiny. Necítím se být sám sebou, necítím svou přirozenost, své vlastní já. Požitky pozemského světa mě nezajímají. Nezajímají mě ženy, ani muži, peníze, milostný život, víno. Jsem budoucí panovník, ale moc mi nic neříká, nechci ovládat ostatní, politické žvanění není pro mě. Rád bych celý život promlčel, věnoval se dialogu se sebou samým, rád bych se usebral, bojoval s vlastními přízraky, rozmlouval s Bohy.

Utíkám z přepychového paláce, odevzdávám všechno jmění chudým, nechávám si pouze prostý šat, vodu a chléb. Usedám pod jabloň, začínám meditovat. Zatím moc nevím, jak se to dělá, ale zkouším to, co už je známé od mých předků.

Bojuji s kapitalismem, s hromaděním nepotřebného majetku, redistribuuji dobré slovo místo planých slibů. Doufám, že se ke mně v budoucnu někdo přidá, ale na úspěchu nelpím, možná zemřu v zapomnění, možná se o mně budou děti učit ve škole, možná prorazím díky myšlence trvale udržitelného rozvoje, možná díky myšlence ekonomického nerůstu. Pravděpodobně se vydám na poušť a budu promlouvat s hadem, pravděpodobně se vydám na moře a Sirény mě budou volat, pravděpodobně budu kráčet po souši a ptát se lidí na to, co je trápí. Obstarám si papír a něco na psaní, popíšu svůj skromný život a základní myšlenky. Vytvořím nenásilnou školu, vyrostou mi vlasy a fousy, které si posléze oholím. Naučím se jíst to, co přirozeně popadá ze stromů, naučím se vařit vegetariánskou a veganskou stravu, lidem na ulici budu zdarma rozdávat své myšlenky popsané v knihách a k tomu chutné kokosové koule. Vytvořím společenství svých sympatizantů, bzde kráčet bok po boku. Na stará kolena budu zvolen do čela našeho hnutí. Budu mít politickou moc, ke které se přidá ta ekonomická, zbohatnu, dostanu se do čela státu. Budu mít několik žen a jedno dítě. Zemřu. Moje dítě, unavené z přepychu, se vydá na strastiplnou pouť chudého člověka, opustí můj luxusní palác…