Stařecké rozjímání

\"Jaro pádí po loukách. Na trávníku před domem rozkvétají bílé kytky. Víš, Bedřichu, až vykvetou žluté a modré tak teprva začne pořádné jaro. Jo, jo, já to všechno znám, věř mi Bedřichu.
Akorát ta připálená obloha mě děsí. Bůh na ní snad vybryndal polední kafe.\"

\"To jsou poměry, už ani na nebi není pořádek. No voni ti nahoře v tom měli dycky bordel, hmmm. Jedinej kdo se v tom vyzná jsou mravenci. Aby taky ne, na všechno maj šest nohou, jsou mnohem rychlejší než lidi. Taky na svou váhu unesou daleko víc než lidi.\"
\"Věděl jsi to Bedřichu?\"

\"Když je pozoruji začínám chápat toho ...., sakryš teď si nevzpomenu, no dyť víš Bedřichu, taky to bylo v tom filmu Chci být menší a ještě menší, je jasný, že chtěl být mravencem, co myslíš Bedřichu?\"
\"Všechno má svoje, ani ti mravenci to nemaj nějak zvlášť lehký a kam všude se nalezou. Ja je mívám dost v kredenci. Lezou mi na cukr potvory. Člověk je pleskne a kolikrát jich zabije pět nebo šest!\"

Pak na několik minut zavládlo ticho. Oba si ten den neměli co říct. Pan Flout byl už dlouho sám a tak byl Bedřichovi vděčný za ty večerní rozhovory před spaním. Nevadilo mu, že Bedřich má trochu víc chlupů po těle, byl to prostě kamarád od srdce. Kolikrát místo povídání hráli šachy. To byla švanda. Bedřich vždycky prohrál, aby taky ne, když znal jen pár základních tahů. Prohrával ale rád, jak vždy neopoměl dodat. \"Víte pane Flout, já prohrávám rád, mě to nevadí. Vám to udělá radost a to pak mám sladko u srdce i já\"

Dnes večer měli naplánovaný další černobílý souboj, ale pan Flout nepřišel. Nikdy takovou věc neudělal, aby nepřišel, vždyť byli domluveni, smutnil Bedřich. Měl o pana Flouta strach. Měl dokonce takový strach, až mu některé chlupy zešedly.

Nazítří se v lékařské zprávě objevil krátký záznam o panu Floutovi. Zemřel včerejší noci přirozenou smrtí ve spánku.
Zřízenec domu pro přestárlé dal do hnědé kartonové krabice vše co zbylo. Nebylo toho moc. Vlastně celé bohatství pana Flouta byly jen dřevěné šachy a hnědý plyšový medvěd. Celý hnědý jen kolem míst, kde lidé mají  srdce, měl nápadnou šedivou skvrnu. Balík odnesl do archivu. Starý, možná trochu pomatený, ale moc hodný pan Flout prý žádné příbuzné neměl.