Oslík a krabička

V zoologické zahradě žil oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se pěkně táhla v úsměv. Jmenoval se Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

Odkud ji vzal a kdo mu ji dal, o tom neřekl ani hýk. Krabičku měl schovanou, ale kde to nikdo netušil; ukazoval ji, kdykoliv se sešlo dost oslíků, koníků, myší a dalších zvědavců. Některým se dostalo výsady si na neznámé žluté sáhnout, a když se dav až příliš tlačil, Jumbo vzal krabičku do tlamičky a významně odcházel mimo dosah zvědavých očí a pacek.  O otevření krabičky nemohlo být ani řeči.

Nikomu nechtěl ukázat, co se ukrývá uvnitř, ale všem bylo jasné, že se jedná o něco mimořádného. Oslík neustále opakoval ne ne ne ne! Toto není nic pro vás. Až přijde čas, krabičku prodám a koupím si dřevěný domek se spoustou slámy, ve kterém budu žít. Už se nebudu muset tlačit ve stáji s ostatními oslíky.

I zaměstnancům zoologické zahrady se krabička líbila, ale když se dozvěděli, že ji Jumbo za oves nebo kousek okurky nevymění, že za ni chce peníze, odcházeli se smíchem pryč. Nikomu se nechtělo investovat peníze do tak nejistého podniku. Částka, kterou požadoval oslík, byla přímo astronomická.  

Jeden chlapeček, kterému říkali Marek, si často s oslíkem hrál. Bydlel kousek od zoologické zahrady, a tak kdykoliv ušetřil trochu času, chodil za oslíkem. Někdy jej Jumbo povozil a někdy jej chlapeček hladil po hřbetě. Byli to velcí kamarádi, ale ani chlapci oslík neprozradil, co se ve žluté krabičce ukrývá. 

Uplynulo mnoho východů a západů slunce a Jumbo zestárl a stal se z něj starý osel. Na sklonku života za ním přišel pán a my už víme, že to byl onen malý chlapec. Dlouho se v zoologické zahradě neukázal, protože pracoval daleko v cizině. Přišel se s Jumbem rozloučit. Odjížděl zpět za prací a věděl, že je to jeho poslední chvíle s oslíkem.  

Jumbo vytáhl z kožíšku krabičku a podal ji Markovi. Měl smutné oči, protože věděl, že si domek už nikdy nekoupí a promluvil: „Už ani já nevím co uvnitř je. Je to tak dlouho …“ Marek si zasunul žlutou věc do kapsy, pohladil kamaráda a odešel.

Doma položil oslíkův poklad na stůl a pomalu jej otevíral. Uvnitř bylo něco slámy, několik zvětralých oříšků a trocha hlíny.