Mistr Gott

 

„Zítra budeme mít na lodi Mistra,“ oznamuje kapitán Matěj.

„Jakýho zas Mistra? Nemyslíš lodníka Ládíčka z parníku. Je na všechno levej. Úplnej Mistr průšvihů,“ říká lodník David.

„Gotťák, tu bude točit videoklip.“

„Cože? To abych gruntoval celou loď, proč si vybral zrovna nás?

„Jsme nejmenší motorová výletní loď na Vltavě. Lehce se otáčíme u mostů a to filmaři potřebujou.“

„Pěkná pakárna, kdyby s ním byla i nějaká mladá zpěvačka, to by bylo jiný vzrůšo.“

„Na tebe je tak zvědavá nějaká zpěvačka...

Davide, aspoň umyj okna a vyvoň záchodky. Jinak je to tu docela čistý.“

„Ok, kapitáne. Si přinesu památník, snad se mi podepíše.“

„Určitě. A nech si to pro sebe. Né, aby si přitáhl na čumendu celý příbuzenstvo.“

„V kolik má dorazit?

„V devět ráno. Jdi umýt okna a pak můžeš jít domů.“

 

Je skoro čtvrt na deset a Karel Gott čeká se svým osobním týmem před černým luxusním autem na Kampě na filmový štáb.

 

David ho se zájmem pozoruje.

„Hele Matěji, můžu ho pozvat na palubu?“

„Počkej až dorazí filmaři, kdyby chtěl přijde sám ne?“

„Řítí se sem velká tmavá dodávka, to by mohli být oni,“ povídá David.

 

„Pánové, máte zpoždění,“ upozorňuje Mistr štáb a ukazuje si na své exkluzivní hodinky.

„Omlouváme se, to víte zasekaná doprava,“ vysvětluje asistent režije.

 

„Hoši, budeme točit na horní palubě, připravte si fidlátka a pan Gott se zatím převlékne do námořnického kostýmu,“ hlásí režisér.

„Jo, a jak si to představujete?“ ptá se Matěj.

„Pane kapitáne, já budu u vás v kormidelně a budu dávat pokyny, kam máte loď nasměrovat pro nejlepší záběry,“ šveholí krásná černovlasá asistentka.

„Jak zafouká vítr, tak loď neovlivním, tady je příliš mělko, na nějaký rodea.“

„Vy to hravě zvládnete,“ zamrká asistentka.

 

„Ježíš, to je malér, vykřikne muž z horní paluby.

„Co se děje?“ zajímá se David.

„Mě spadnul do Vltavy klíč, bez něj nemůžu točit,“ chytá se za hlavu kameraman.

„Jak vypadá?“ ptá se David.

„Klíííč, každý přeci ví, jak vypadá klíč,“ říká Mistr Gott opřený o zábradlí a dívá se nevěřícně vzhůru do nebe.

„Taková klička, ke kameře,“ popisuje kameraman.

David se svléká do trenek a vstupuje do studené řeky.

Chvíli pátrá očima a brouzdá se kolem lodi.

„Něco vidím, zapadl mezi kameny.“ Vítězně loví klíč z vody.

„Jste zlatej, máte u mě pivo,“ děkuje kameraman.

 

„Kárl, Kárl Gott,“ ozývají se ze shora hlasy.

Matěj vzhlédne očima na Karlův most. Celá skupina turistů opouští průvodce a spěchají ze schodu k nábřeží.

Karel Gott se v klidu prochází po Kampě a čeká až se bude moct točit.

„Guten tág,“ zdraví vesele turisti.

Mistr jim pozdrav opětuje. Obklopí ho jak kobylky. Žádají o podpisy a chtějí se fotit. On jim rád vyhoví.

Matěj s Davidem se hlasitě smějí.

„Slyšíš to? To jsem nečekal, on jim i německy zpívá,“ohlíží se David na Matěje.

„Hotovo, můžeme vyrazit,“ hlásí asistentka a pobízí Mistra, aby se s fanoušky rozloučil.

Turisti nadšeně tleskají a děkují za nevšední zážitek.

Matěj startuje motor a mávajícím Němcům zatroubí.

 

 

 

 

---