Alegorie dětství nás do očí někdy přímo bije

Kolik tváří měla "Škola U Opic"?

Člověk tak snadno zapomene: 

Na to významné a hezké. 

A za třicet let

Vprostřed noci,  zchvácený

se budí.... 

Že: jakoby to bylo včera

"Jsem nevinná!"

Ale ta hradba Zla a Dobra ...

(a cejch, co ti slovem  vypálili.)

tenká je, jako průklepový papír. 

Proč jsi kradla? 

Víš že je to krádež? 

Chápeš?  

Malá? 

Došlo mi až na Zelené míli

"Prosím, odpusťte mi."  

Ale ruce měli svázány

A jiní?  

Zlověstně si je mnuli ... 

Co nás to  ková?

Do podoby

kterou máme , 

když,  čas od času uleháme:

                                 Zjemnění

                                  Zjitření

                                  Otráveni ránem...   Zpitomnělí...  ??? 

Vždycky jsme chtěli víc?