Autobiografická

*

souhlasím:))

Neprovokuj, nemám smajlíka, vím o nich, je zajímavé, že jsme vzájemně telepatičtí. Právě na její básničku jsem myslel před chvíli jako na příklad strohého, ale autentického textu. Začíná až nakažlivě všedně a ryze žensky, všichni to známe, žádné trápení, jen kousek života, a pak přijde všeobjímající úvaha o cestách a řekách, jen tak nadhozená, vzátětí utlumena tramavajemi a autobusy a pak z toho vystřelí jediné slovo ...a co máma. Tam to co je v pohodě jako co v Markové básničce v poslední sloce. To první je neohrabané. Ale pořád o jedno co méně a ten text  je od počátku poklidný, proto vynikne i to poslední slovo. To je jediné, co celý text obrátí vzhůru nohama.

A už jen na okraj...zrovna v poslední v ZV má dadadik dvě, které tam přirozeně padnou. Úplně bych se tedy nezříkala. Co myslíš?:) A už fakt mizím.

Ani já si nenárokuju...:) Pravda je, že obsah a zpracování obsahu mohou být v blízkosti či nepovedeně daleko. Což určitě není tento případ. Nechala jsem se unést sdělením a kosmetické chybky nevnímala. Poučení i pro mě. A zkusím si jít spočítat všechna "co", co jsem ve svých textech napsala:) Pěkný večer.

Tak jsem se potopil do těch kritik, že jsem v prvním komentáři zapoměl pochválit třetí sloku, ta má úplně jiný šmrnc a dobře text uzavírá a zde se podle  mne nachází i zdroj vyzařování autentična.

Nerozhořčilo, spíše mi přišlo sympatické, protože když udělíš výběr a někdo text zpochybňuje (já výběr nezpochybňuji, také kolikrát dám výběr technicky nedokonalé básni, která je však krásnou výpovědí), tak je správné ho obhájit. A to má svou cenu a oba diskutujeme ku prospěchu autora, ale i nás samotných. Já jsem nepochopil, co jsi měla na mysli s tím vypouštěním. Všimni si, že dobří autoři ...co... téměř nikdy nepoužívají, a když, tak jednou v textu. To jen na okraj. Konec konců, mi se nedávno stalo u básně Zbory i Tartara1, oba velmi dobře znám i osobně, umím číst jejich tvorbu, avůbec mi nějaké věci nezapadly a já jim to soukromě napsal. Až druhý den, protože mi to nedalo, jsem měl úplně jiné oči. Tím říkám, že si nečiním ani v tomto případě nárok na pravdu.

Jiří, vím, vyjadřuji se velmi úsporně, z toho pak může vzniknout neadekvátní dojem "tónu" mého vyjádření. Prostě jen lobuju za text a je každopádnê na autorovi, jak s kritikami naloží. Poukázala jsem jen na místo, kde bych ubrala jedno z obou "co". Zbytek nechala, jak je. O nějakém zneuctění nemůže být ani řeč. Každý zde, včetně mê, přeci ví, jak empaticky k autorům i textům přistupuješ. A že své rady důkladně promýšlíš. Sama o autorovi nic nevím, přistupuji k textu bez jiných ingrediencí, takže si pak interpretuji zcela neovlivněně. Takže se moc omlouvám, jestli Tě mé vyjádřeni nějakým způsobem rozhořčilo. To by mě opravdu mrzelo.

ATKIJ, nic proti tvému vnímání, jen jsem neporouměl, jaká redukce, čeho konkrétně, by stačila, jak píšeš.  Jinak k pocitu. Obsah té básničky je spíše sebekritický než smutný, jde mi však o fakt, že když pracujeme s nosným motivem a zvolíme úsporné vyjádření, pak tedy volme úsporné vyjádření a ne přílepky typu ...ani lámat... nemluvě o tom, že jsem vypustil jediný verš, který je skutečně něco mezi kýčem...píseň zpívá... a nelogičností ...v břiše... Ta báseň klidně unese i tři verše navíc, ale jiné, bez 3x  "co" na tak malé ploše. Právě úsporné verše vyžadují, aby snad každým slovem bylo něco naznačeno a nejen zbytečně doplněno.

Reaguji docela nerad, protože MarK je sympatický autor a mrzelo by mne, kdyby si odnesl pocit, že jsem jeho text úplně zneuctil. Určitě to stráví, stejně jako každý z nás je občas rozmrzelý, že to jeho nebylo zrovna přijato, jak by si přál, ale také má šanci využít těchto zpětných vazeb, mých i tvých. A také to jistě udělá.

To okleštêní mi v tomto případě přijde na úkor síly autentičnosti. Už tak je hodně úsporná. Za mě stačila maximálně redukce kusy masa a žebra nemají chuť se hnout ani lámat Je tak smutná a odevzdaná...

Marku,

básnička je dobrá pro svůj obsah i první a poslední sloka jsou hezké. Ale třikrát "co", osobně to zájmeno nemám rád, jednak zní tvrdě a také, už tím, jak často ho autoři zd používají, vyznívá jako oblezlička. Jen to poslední "co" v poslední sloce má přirozené místo v textu. A pak druhá sloka ...píseň v břiše zní... nevím, ale to spojení je protimluv, zvláště když to umocníš, že tiše zní. Já vím, chtěl jsi se vyhnout kýčovitému ..píseň v srdci..., ale to by mělo alespoň z hlediska vnímání logickou podobu, v břiše se dějí spíše nehezké věci, kručí, tlačí, atd.  Jen pro ilustraci uvedu svůj přepis, který tam nedá nic ze mne, jen ubere, aniž by se obsah jakkoliv ztenčil.

 Autobiografická

 

Kdysi jsme byli všichni čechoslováci..... T*

čechoslovák :) milé

Dakujem, atkij.

Jak jen vyjádřit pocity ze čtení?... nenápadným zpùsobem skvělá/originálnêji mi to nešlo. Vše již bylo řečeno.

Velka vdaka, qicala ;)

vdaka, Jeffe

Líbí /*

Vdaka za feed back, Yss. Ano, pocujes spravne, rytmus (vnutrony) tam je, teda snazil som sa ho zachovat a ako tak ukocirovat az po dozneni poslednej hlasky.

malé výhrady- aj keď asi plne chápem, že to je už nejaká moja až poetická zvrátenosť... trocha mi tam predsa len vadili tie zámená- písen mi v brise zní,,,, nahota mi naháni hrúzu.... v prvej sloke mi napríklad výraz ve mne prišiel funkčný, tu už som / pri mnou uvedených zámenách / predsa len mala miernu dilemu...- ešte som sa zastavila v záverečnej sloke, tá nahota- trocha mi tam trčala, pre mna by napríklad bola zaujímavejšia jej poloha na konci básne,- ale to by som ti asi narušila kontúru a pretavila to viac do irónie...

 

čo sa mi však páčilo bola veľmi dobrá atmosféra, dokonca celý text mal aj celkom pre mna nejako zaujímavý "rytmický " motív. Páčila sa mi redukovanosť výrazu, presné, hutné slová,kompatibilné, bez zbytočnej sýtenosti- umelosti, obsahovo fajn, výrazovo / okrem toho mojho videnia.. / ok.

:)