Noční trápení

Nespokojeně se zavrtěla pod peřinou. Pevně sevřela víčka a doufala, že sejí jen něco zdálo. Ne, protivné zamrčení se ozvalo znovu. Převrátila se na druhý bok, ve snaze jej ignorovat, jenomže zvuk získával na intenzitě. Věděla, že nemá smysl nechat probudit celý dům. Ztěžka vstala a natáhla se po mobilu na nočním stolku. Byla půlnoc, naspala sotva hodinu. Bez zbytečného protahování se přesunula do vedlejšího pokoje, aby obstarala nespokojeného nocležníka. Za patnáct minut se vrátila do své postele a usnula.

Zdál se jí sen. Stála na zasněženém svahu uprostřed alpských vrcholků, na nohou měla lyže a chystala se na sjezd. Milovala ledový závan větru, rychlost, s níž lyže klouzaly po upraveném povrchu. Zhluboka se nadechla a odrazila, jenomže nohy ji tentokrát neposlouchaly. Ať se snažila sebevíc, přibližovala se k okraji sjezdovky. Neviděla ji, ale podvědomí křičelo, že je tam hluboká propast. V momentě, kdy prorazila ochrannou bariéru, se s řevem probudila. Malou chvilku tápala ve tmě, než si uvědomila, kde je a že jekot, který slyší, není její. Odhodila přikrývku a znovu vyrazila k dětskému pokoji. Malá holčička měla sice zavřené oči, ale vztekle kopala nohama a vřískala. Naučeným pohybem dítě přebalila. V kuchyni připravila další lahvičku mléka, aby se dvouletá dívenka uklidnila a pak se vrátila do ložnice. Manžel klidně oddechoval. On, ani jejich starší syn se nenechali křiklounkou rušit.

Opětovně ji dítě probudilo ani ne za hodinu. To už byly tři ráno a jí se po odbytí pravidelného maratonu nedařilo znovu usnout, přestože byla naprosto vyčerpaná. Ležela, zatímco myšlenky se jí rozutíkaly. Vybavila se jí vzpomínka na poslední lyžařské závody. Byla na sebe tenkrát tak hrdá.„Kampak se poděla ta silná žena?" pomyslela si. Ačkoli tréninky byly náročné,vždycky měla dostatek energie. Dneska je ráda, když se přiblíží poledne a ona může usnout společně s dětmi. Raději zahnala chmurné myšlenky, nakonec se jí podařilo zdřímnout.

Zamrčení, jednou ...podruhé. Na chvilku ji napadlo, že tentokrát nechá dítě vyřvat. Ve skutečnosti dobře věděla, že je to marné. Už to zkoušela. Nekonečný kolotoč, výměna pleny, flašky, pleny,flašky..., byl zoufalý, ale bez lahve dokázala Julie vřeštět i tři hodiny v kuse. Nespokojené mrmlání přerostlo ve zlostný jekot. Mobil jí nemilosrdně sděloval, že mohla spát sotva pár minut. Tentokrát už se jí začínala vařit krev v žilách. To si vážně nezaslouží ani jedinou noc spánku? Nasupeně kráčela k dětskému pokoji. Mezi zuby cedila nadávky. „Tak co zas chceš?!!" Odpovědí jí byl jen vzteklý pláč. Plena byla prakticky suchá, přesto ji vyměnila, ale batole dál vyvádělo jako čert. „Fajn, prosím, můžeš se tím mlíkem třeba zadávit!" vrazila do drobounkých ručiček ohřátou láhev. Holčička se okamžitě ztišila.Věděla, že za chvíli bude svítat a taky to, že k Julii bude vstávat přinejmenším ještě jednou. Než zamířila do postele, zůstala na chvíli státu okna. Byla sobota, za studentských let se touto dobou vracela z večírků, a přesto dokázala fungovat. Vlastně to nebylo zase tak dávno, ale měla pocit, že zestárla minimálně o třicet let. Než nastoupila na mateřskou, věřila, že se zase jednou vrátí k závodění. Dokud neotěhotněla podruhé, nebyl důvod tomu nevěřit. Syn od roku spal celou noc. Dcera všechno změnila. Kamarádky se věnují kariéře, cestují a užívají si života,zatímco ona sedí doma. S povzdechem se vrátila do ložnice.

Tentokrát ji probral jiný hluk. Překvapeně otevřela oči. Noční obloha už začínala blednout, burácivý zvuk nabíral na síle. Žili na městské periferii, která občas dokonce připomínala vesnici. Na takovýhle randál nebyli zvyklí. Vyskočila k balkonovým dveřím právě v okamžiku, kdy jen kousek nad jejich domem proletělo malinké jednomotorové letadlo.„Idiote!" ulevila si. Julii to pochopitelně vzbudilo. Se zaťatými zuby absolvovala stereotypní maraton a vlezla zpět pod přikrývky. Zbývala hodina, než manžel vstane a vezme syna na slíbenou vycházku ke krmelci. Usnula.

Spala natolik tvrdě, že s ní jejich odchod ani nehnul. Probralo ji až jemné broukání do ucha: „Hají, hají." Neochotně otevřela oči a nadzvedla peřinu. Drobounká postavička se okamžitě přilepila k jejímu tělu. Usmívala se a láskyplně hladila maminku po tvářích.„Však já tě mám taky moc ráda," zašeptala holčičce do ucha a trošku se zastyděla za předešlou noc. Současně věděla, že zítra to nebude jiné. Teď si ale roztomilou dívenku přitiskla do náruče a políbila ji do vlásků. Svět byl zase v pořádku.