Opuštěné divadlo

Velmi pěkná a smutná báseň, ze závěru až zamrazí, TIP

Jiří s tím nic nenadělám, mohu psát jen tak, jak umím. Umím to vysvětlit, ale neudělám to.  Je i tady vidět, že se  ta věc dá chápat i trochu jinak, jak jsme prostě rúzně nastavení.  Třeba pátý řádek první sloky je pro mne ne snad  klíčový, ale chci ho tam mít. Spíš mi tam teď vadí... představy místo předtuchy... ale nechám to. I když je to takové, jaké to je... celé...

Musaši - je to v podstatě podobný přístup, jako a2a2a - já vím, že tam něco chybí, ale já to tam neumím vložit, doufal jsem, že to bude  fungovat i bez vysvětlivky asi jako  »sedí na zemi, oči do šera a očekává svůj vlastní příchod tak nedočkavě, že chlad kamene ani necítí...« nebo tak nějak či podbně (:-D

štírko a zvedavko děkuji, ostatně děkuji vám všem, že vám to stálo za napsání.

yss - a nejen to:  vymazal jsem všechny bloky za skoro 14 let, co tu jsem...

Jaroušku,

první sloka těžkopádná, přesycená, pátý řádek bych vypustil. Podobně třetí sloka, poslední řádek. A vypustil bych i první řádek poslední sloky. Tím dalším říkáš to samé. Jinak chválím využití hudebních kulis po celou  plochu básně.

Mezi hranicemi lože jak lóže

se rozehrává ouvertura

bodu a nekonečna

jako koncert synonym, homonym a  předtuchy

kde text je druhořadý…

orchestr s jedinou taktovkou

jedním nástrojem

úchvatné melodie 

prima (nahoru)

prima (dolů)

až  po extakticky sílícím forte

finále fortissimo

poslední činel

pokračující už jediným cinknutím trianglu

před prázdným hledištěm

se nikdo neklaní

nuž - ktovie, ako to je

A báseň mi pripadá tak dobrá, že vyvoláva zimomriavky

Zajímavě ses vypsal z pocitů... až do úplné prázdnoty, o kterou se dá přít... či nepřít.... T*

Jirko ,

mně se ta báseň líbí , ale tentokrát se nedokážu vžít do tvých pocitů . Nejsem rozhodně materialista a tak pro mě nikdy nic nekončí , ale vše pokračuje vždycky dál a dál a dál , at´se nám to líbí nabo ne . Za báseň tip .

Oldjerry, si chlap,- odblokoval si ma. nebudem teda komentovať.