MYSLIVOST, JÁ A STAREJ DANĚK - FEJETON

   Před pár dny byl jedním z klatovských myslivců skolen daněk, jehož parožinové lopatky by nedělaly ostudu ani větrnému mlýnu či kolesovému parníku... Místní žurnalisté okamžitě zavětřili sólokapra, nečekali, nelenili, popadli tužku, notýsek a fotoaparát a událost zaznamenali slovem i obrazem. No dobrá, ale co já s tím? Střelbu nepěstuji, zvěř nevyhledávám a vůbec - lesům a hvozdům se vyhýbám obloukem co největším. Obávám se boreliózních klíšťat, jedovatých zmijí, hladových vlků a zejména surovce - kůrovce. Fuj!

   Smutná pravda tedy zní, že matka příroda rozhodně nebyla mou matkou rodnou. Co vlastně o myslivosti vím? Z raného dětství si vybavuji píseň o skákajícím psu, kterého následoval myslivec s pérem na klobouku. Nedovedu však posoudit, je-li v textu zašifrován hluboký jinotaj, či se hrdina jen volně inspiroval módou Divokého západu. Ani dětská próza nenabízí jasné odpovědi. Na jedné straně sympatický myslivec odborně vyvrhne vlka a zachraňuje Karkulku s babičkou, v jiných pohádkách se ale za nimrody vydávají kdejací pekelníci, s nimiž nejsou žádné žerty. Filmové plátno pouze informuje, že část myslivců ráda zvěřinu se zelím, jiní si ji nedovedou představit bez šípkové omáčky. Hudba? Velké nic! Jistě, přímo se nabízí osobnost Josefa Myslivečka, ale ten byl od všech honů na hony vzdálen. Psal, komponoval a tolik užíval italské pohostinnosti, že později nestačil kurýrovat syfilidu.

   Ona se střelnými zbraněmi nebyla nikdy žádná legrace. Pro povzbuzení a dobrou mušku džbánek medoviny, korbel piva, číše vína a svět je náš! Chlapi, chlapi! Václav I. si na lovu vyšvihl oko, Břetislav II. koupil šíp do zad a císař Karel picnul starýho Švarcnberka.

   Mně osobně zelená kamizola nic neříká, chápu však, že myslivci jsou tvorové důležití a veskrze užiteční. A fotografie s daňkem a jeho trofejí? Mám a mnohem lepší! Já v capartí velikosti vedle olympijského vítěze Ludvíka Daňka se zlatou medailí na krku. Heč!

   Pánové, jde to i bez paroží!