Drama

Samotná kvalita vázaného verše tady nehraje až takovou roli. Všechny své konstrukčně nejlepší anglické sonety jsem musela smazat proto, že obsah čtenáře bud´ vůbec nezajímal, nebo pro ně byl nepřijatelný. U vázaného verše je tudíž obsah překvapivě důležitý možná víc než u volného. 

Většina čtenářů na Písmáku chce sdílet něčí pocity a emoce,chce číst o světě, ve kterém sama žije a kterému rozumí. Já se ani tak nepohybují ve světě osobních emocí jako spíš ve světě symbolů a principů a to vůbec není in. Pro současného čtenáře je básník spíš někdo jako kamarád, který si s ním pokecal prostřednictvím básničky a rozdělil se s ním o své pocity. Pro mne je básník pořád ještě jakýsi Bohem osvícený mystický duch , literární nadčlověk, který s bere inspiraci z jakýchsi vyšších sfér. - Takové pojetí poezie je akceptovatelné, když si sama ze sebe dělám legraci, ale když dám najevo,že to myslím vážně, jako třeba ted´ v příspěvku " Knihy a věže " , vidím, že o tohle opravdu nikdo nestojí. A nikdo by o to nestál, ani kdyby to bylo psáno alexandrínem.

Nemyslím, že by poptávka po vázaném verši byla slabá.Sice také jsem přesvědčeí, že volný verš má větší pole působnosti, širší prostor k vyjádření, ale poptávka po vázaném verši je dána jeho kvalitou. A zde na Písmáku, řekl bych v současných měsících to umíš jen ty, v dětské poezii také třeba atkij či fialka a když se zachce egilovi, tak také on. Ostatní pokusy jsou ještě zatížené menší zkušeností, proto nejsou oceňované. Ale když je vázný verš dobrý, je to prostě hudba, alespoň pro mne.

a2a2a,

pokud tady jde o nějakou konfrontaci, tak jde spíš o konfrontaci poetik.Pokouším se vytvořit nějakou alternativu k civilismu, který je tu v současné době tak úspěšný. Ověřila jsem si, že třeba meditativní styl tady nikoho nezajímá a jakýsi " neosymbolismus " je pro čtenáře málo srozumitelný. Pokouším se tedy vytvořit jakýsi (jako)civilismus s přidanou hodnotou. Jestli se mi to podaří, to ukáže trh.   Poptávku po vázaném verši hodnotím v současné době jako velmi slabou.

Osttně, u tvých mnoha vázaných veršú je určitě můj výběr.

Určitě jsem neměl na mysli a také jsem to tak nenapsal, a to ani zdaleka, všechny Tvé vázané verše, ale nějaké konkrétní. Naopak, mnohé svou melodickou linkou ční. Stejně tak  tvé volné verše  mají někdy větší, jindy menší šmrnc. A protože umíš, mám na tebe přece jen náročnější měřítko. A to způsobuje, že když čtu od tebe, něco, co je na zdejší poměry vždycky slušné, ale na tvé o něo méně, pak mi prostě ty jiné, zvláště vázaně, zarezonují. Jiný by ode mně při mé "dobrotě" dostal za tuto báseň možná i výběr pro povzubuzení, ty už povzbuzení nepořebuješ, jen konfrontaci se stejně dobrými.

a2a2a,

psal jsi mi posledně, že tě nejvíce zaujaly některé moje volné verše(samozřejmě že ne všechny) a že ti moje vázané verše připadají příliš archaické. Tak ted´ nevím, které z těch dvou vyjádření mám brát jako pravdivé.

hezký text, ale přiznám se, ž sis to u mne "pokazila" svým vázaným veršem. Tolikrát mi hezky zazněl v hlavě, že když čtu tvůj volný verš, tak mi prostě schází.

Ooooo, zasah ... :-)

Pro mě ano. Bez salónů bych byla ztracená. 

Mila U, stesti a vlastni raj nema s roli lvu salonu nic spolecneho... 

Ano - hlavně, že nepřestáváme tančit , dokud nám ještě nohy slouží. 

Štírko,

člověk nemůže být lvem nebo lvicí salónů až do smrti. Ale pokud to jenom trochu jde, neměl by zůstávat ležet sám doma na peci.

qíčalko,

když člověk nechce zůstat sedět, předpokládá to, že musí jít alespoň na ples. Já moc neplesám, ale zatančím si ráda i s prachem na jevišti. Aspoň jsem na jevišti a občas někdo třeba i zatleská,

Díky,Safe,

s odstupem si taky myslím, že ta druhá básnička je lepší.

Evženie,

mít ráj, kdykoli si ho člověk vytvoří, to je krásná idea. Je ale realizovatelná jen málokdy a málokldo si může něco takového dovolit.Ale všem, kteří si to dovolit mohou, to moc přeju.

díky, ráda jsem si přečetla....: ráj už byl... je skvělé - sice - ale neberme si možnosti : opravdu jej máme šanci stvořit kdykoli znovu... ač to tak nevypadá....Až zavřeš okna a dveře = přesné...

Obě jsou pěkné. Mně se víc líbí ta druhá,  umožňuje mi být součástí děje. Závěrečné dvojverší, ať už bylo myšleno jakkoliv, mi nechává  otevřený prostor. Ta první je buď vzpomínkou nebo vyprávěním děda Vševěda.  Možnosti básně byly podle mě větší. Ale i tak - skvělé.

Ta první je velmi vydařená. /T

My mám ráj tehdy, když si ho vytvoříme.  I mezi padesátkou a smrtí. :-))) 

Díky,Diano.  ... Tohle jsou básničky spíše pro " starší a pokročilé " .

Obě výborné, mně je bližší ta první - "ráj už byl" :-) ***

Takže je ti blízký nejen běžný divadelní svět,ale i svět loutkářů...

Těmi nitěmi v oblacích jsem myslela loutkáře tam nahoře. Řekněme prozřetelnost nebo karmu. Každý tomu může říkat jinak. ...Někomu v našem věku se může zdát, že zatímco dříve se toho dělo tak strašně moc, k stáru se už nic neděje. - To ale záleží na individuálním osudu každého jednotlivce.

Hodně let jsem vodila loutky a pak několik roků působila v M.L. u ochotníků, ta atmosféra mi přiblížila zvláštní svět jeviště:-)

Díky,Goro.

Co známého v té druhé básničce nacházíš ?

Povedené, obě...ve druhé nacházím cosi známého...