Jakoby

Dívám se za sebe dívám se zpět 
do zpětných zrcátek kaluží dnes 
a z nebe prší co kapka to svět
přináším do domu vodu jak pes.

Zlobíš se, že stéká z deštníku dolů
jakoby krvácel potichu z ran
a on jen podoben travnému stvolu
sklání se pod tíhou deštivých rán.

A co mlha teprve těžká jak hlína
ta, která ukrývá i jména ulic
na oknech zbělala jako tma jiná 
že do ní opíšeš sto terčů kružnic.

A ticho vystřelí z luků své šípy
zastaví v ten moment se všechen čas
vyřeže ruka má stín tebe z lípy
nastane vteřina nádherná zas.