Milujeme vodné plochy

Aha, to tam je vlastně taky. Svobodná vůle mi naskočila kvůli tomu, jak se tím tématem asi často zabývám.

Nejhorší na tom je, že já si od jisté doby myslím, že ta jedinečnost tam u každého je. A že by ji mělo smysl zkoumat, a to i u lidí, kde by si většina řekla, že to nemá smysl, že jsou "dokonale průměrní." Nemyslím to tak, že by každý něčím aktuálně vyčníval a měl svoji "nezastupitelnou úlohu" - to je zcela jistě útěšlivý mýtus, jakkoliv zároveň cosi jako "hodnota" (kéž by existovalo slovo s podobným významem, které na sobě nenese ťarchu morálních soudů...tak si to třeba představme jako "vliv na jiné?") kohokoliv, která by měla nahradit představu stejně hodnotných, protože bohem=prozřetelností do člověka vložených duší (tu pro mne asi nejlíp popisuje někde Masaryk, asi v Otázce humanitní nebo v Hovorech?) se mi zdá být nejlépe představitelná jako potenciál kohokoliv zareagovat v nějaké situaci tak, že tím "správně přehodí výhybku." Kdokoliv se může nějakou náhodou ocitnout v situaci, že bude muset jednat za celé lidstvo (mimochodem, zrovna tenhle motiv je v tom Liou Cchingovi skvěle probrán). 

Právě že všechny ty události jsou totálně jedinečné. To, co z nich dělá průměr, je řeč, pohled pozorovatele, který neumí a nemůže jít blíž.

Z vlastní zkušenosti vím, že jakmile se na jakoukoliv takovou "průměrnou" událost v libovolném životě libovolného člověka podívám, už není ani náhodou průměrná, rozvne se do podvuhodných řetězců a sítí příčin  - problém ale je v tom, že se na ni podívat (zatím, doufám, že zatím...!) nelze, nemáme takovou kapacitu pozorovatele-tazatele, natož pozorovaného-odpovídatele. A dokonce je to nebezpečné, protože neopatrný dotaz může leckomu rozbourat nepevné předivo dosavadního smyslu života (teď jsem přečetl Yalomovu knížku Máma a smysl života, tam je to skvěle pojednáno).

Ne-jedinečností se mohu samozřejmě trápit z hlediska vlastního vlivu na jiné lidi, vlastního pokračování, co jsem chtěl učinit a neučinil, co jsem učinit mohl a nedokázal to? Hledání smyslu vlastního života, hledání cíle (Ayn Rand to nádherně popisuje) - jak si má někdo omluvit, že nenašel nebo dokonce že našel - a nešel? Marné životy...mimochodem, Oblomov není o marném, ale zmarněném životě, spousta knih se mi zdá být o něčem jiném, než co na ně bylo nechápavci, kteří v sobě autorova témata neměli, takže je ani u něj nenalezli, nalepeno, brrr, ale lepší než zapomenutí, leckdo se vynoří po stovce let jako ponorná řeka, ze které se napije někdo, kdo mu po dlouhé době porozumí...zkusme přečíst třeba Černyševského Co dělat z hlediska lásky... Ale to sem už asi nepatří.

Člověk je mravenečkem, nelze mezi těmi miliardami nebýt, ale jedině díky mravenečkům existuje mraveniště, vojáci, na které je víc vidět, ho nevytvoří, královny zase vidět nejsou vůbec - je to složité a je to krásné a člověk je vždy součástí sítě, přenášíme minimálně řeč z jedné generace na druhou, a to vždy jedinečně, nějaké významy ztratíme, jiné si přidáme, mluvíme a bezděky své významy předáváme tak, jako mravenci táhnou právě tuhle jehličku právě na tohle místo, někdy to spadne, někdy je z toho chodba, kterou projde další generace na svatební let, jindy to je halabala viklan, který ale spadne zrovna před nájezdníkem a umožní vlastní obraně ten důležitý moment, kdy její síla převáží sílu útoku...prostě člověk může vlastní jedinečnosti celkem snadno a celkem oprávněně věřit - jen nesmí trvat na jistotě, že bude objevena. Nebude - ale probůh, podíváme-li se nazpátek, na stamilióny let evoluce, na miliardy miliard životů jedinců, z jejichž životů a smrtí jsme vzešli, co bychom chtěli? Máme tak dlouhý a tak krásný život proti většině z nich! 

-v tomto texte mi ani tak nešlo o slobodnú vôľu, skôr o nejaké vnímanie vlastnej jedinečnosti/jej spochybnenie. 

zjednodušený model životazjednodušený až na úroveňživota niekoho iného

keď si vezmeme udalosti v našich životoch, ako veľmi sú jedninečné? vzťahy, rozchody, dospievanie - to sú naše životy. napriek tomu si musíme pripadať sami pred sebou jedineční - človek nemôže žiť s pocitom, že tvorí absolútny priemer, a to inteligenčne, amocionálne, fakticky, na všetkých frontoch a ešte aj ak ide o zážitky. alebo áno?

Je to na ulozto, honem si to stáhni, než to smažou :-) 

Sice žánr scifi, ale...to se nedá vystihnout, je to spíš sci-phi. Asi jako Stanislav Lem, Dokonalá prázdnota. Máloco z "normální" literatury se takovýmto věcem přiblíží.

A co ta svobodná vůle, jak to s ní myslíš?

Ostrich: problém tří těles si musím prečítať. inak na sci-fi veľmi nie som, resp. vôbec v tom nemám prehľad.

Svobodná vůle a determinismus - no ano, nic doopravdy v sobě nevypátráme, protože to v nás je jak problém tří těles, animální nevědomá intuitivní rovina vytváří obálku kognitivní vrstvy a ta pak chvíli žije svým vlastním pohybem a ovlivňuje tu vrstvu intuitivní, ale to všechno se děje zároveň, takže zapojit výstupy do vstupů a pak být rád, že to všechno dobře dopadlo a že náš dobrolhář či jak by se ten hlavní atraktor, vytvářející falešný, ale uklidňující dojem souvislého já, dal pojmenovat, zase dospěl ke klidným vodám a neskočil třeba z mostu, jak se to jiným atraktorům semtam stává, tipnul bych si, že kdysi dávno bylo v tomto ohledu hůř, proto musely být rituály a mýty tak pevné.

Inspirativní rovina pro čtenáře a pak ta, ze které text roste, má s tímhle procesem v memetickém prostoru asi docela silnou analogii...

a2a2a: vďaka. to je môj najobľúbenejší spôsob prístupu k básňam.

Jako již obvykle pátrám po obsahu nikoliv způsobem, co autorka chtěla říct, ale co text, a zda-li vůbec, maluje pro mne. A namaloval, a rychleji, než jsem si myslel. A tak, alespoň pro tuto chvíli mám dobrý pocit, že když nevyřeším něco, cokoliv, na co prostě nemám, tak to neřeším a vyhlížím jinou láhev se vzkazem.

Ale čistě osobně, text mne zasáhl ihned, ne nadarmo se říká, že z klidné vodní hladiny vyzařuje nejvíce pozitivní energie a věř či nevěř, ten pocit mám. Krásná.

Aha, tip. Omlouvám se. Seženu si více nicků a už ani nemuknu.

Vždy keď mi zasvieti kritika, čakám aj nový tip. A potom som sklamaná:-((

No, leda by měl miniaturní vyměřenej buzerplac.

(Přicházím říci, holiny vedle bačkor, to byl, panečku, spánek! Díky, Zdendo.)

Ten límec je fakt nutnej?

Safián: to bude asi tým, že sa snažím skombinovať poéziu a sabotáž poézie. ako raz zaznelo v simpsonovcoch:

vočko: to je péemko, vole

homer: ???

vočko: postmoderna

homer: ???

vočko: tak jinak, samoúčelná úchylárna

Já nerozumím. Když si čtu poznámky, mám dojem tajné hry na poezii, které (té hře) nerozumím.

dark, vida, druhá vlna... a taky pasuje. Jsem myslela jednoduše na spojení s vodní plochou.

Zdenda, ten drsný logik pragmatická, vždycky mi zavaří zbejvající trosku mozku. To jakože bych si měla připustit po probuzení? Hned? No brrr. Přeškolím se na tvé ranní hodnoty. Změním nastavení.

https://www.alik.cz/a/skola-kouzel-pavla-koziska-ocarovane-kancelarske-sponky

Jediné kouzlo, které jsem uměla a mělo u dětí úspěch . Když už je zde ta variace na kancelářské sponky. Zaklínadlo musí být opravdu promyšlené. 

 Zdenda: poznáš ten pocit, keď sa prebudíš a máš zlý pocit, ťažko povedať, z čoho, lebo si sa práve zobudil a nič zlé si nespravil. ale cítiš sa, ako keby si zanedbal nejaké povinnosti alebo čosi.

použij, budu moc ráda, i za svého matematicky laděného synka, který mě ke koupi přemluvil:-) sponková linka...

:))*

Lnice: trafila si sa tak presne, že mám chuť tie spinky v ďalšej básni použiť!

Silene: pocit vlny je pekné - a ja mám na stole po celý čas malú plyšovú ovečku.

(Míněno navíc takto stylově poránu.)

dark, zkus si ji přečíst ve variantě "s pocitom vlny", mé první špatně zaostřené čtení.  :))

pěkná, tip