Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrapisté a ptáci
Autor
Movsar
Trapisté a ptáci
Půlnoc. Už za tři hodiny vstávají. Neletí na Kapverdy, ani nikam jinam; budou se modlit v chóru, jako každý den. Trapisté. Projdou tmavými chodbami kláštera, v naprostém tichu, které patří k jejich přísné řeholi. Pod drobnými světýlky jak apoštolé o letnicích budou se pak obracet k Bohu. A venku v rajské zahradě mezitím začnou zpívat první ptáci. Ani jejich zpěv nemá žádný racionální důvod, ale i on se v kráse obrací k nadpozemskému.
Malá masturbantka
Je noc, jen pár oken svítí. Za jedním z těch oken malá masturbantka. Sleduji ji dalehohledem Bushnell 10x35, dobrá optika, ale parametry na hranici viditelnosti. Pod chabým proudem žárovky nahé tělo, ruka zabořená v klíně. Mám to jak z poslední řady v letním kině. Přes propast velkoryse širé letenské ulice neslyším její sténání, natož zrychlený tlukot srdce; necítím pach jejího pohlaví. A přesto..
Zrcadlení
Žijeme v době nepřetržitého zrcadlení: vše je zobrazeno, zveřejněno, sdíleno; vše koluje v obrazech a sděleních; vše je komentováno; vše je kopírováno. Jako by všeho bylo málo. Jen pár věcí se ještě vzpírá. Třeba jiná noční masturbantka, která si na svou cestu zahradou rozkoší zhasla a teď o ní nikdo z protějšího domu nemůže podat referát.
Všeho do času
Dny už se krátí, i když jen nenápadně, jako když dírou v novinách tajný agent pozoruje okolí. Tak už zkraje léta člověk osmutní. A ptá se, kolik do podzimu zbývá ještě dní? Jako by si je chtěl uchovat ve sklenicích s plechovými víčky. A za dlouhých večerů z nich tahat vůni sena, šumění splavu a holky s mokrými tričky. Všeho do času..
Představ si událost
Představ si událost: ze světa zmizí lidé, zůstaneš sám, poslední člověk. Co vše zmizí spolu se společností a co naopak vyvstane? Nebude trvat dlouho a zapomeneš řeč. Všechny ty pojmy, kterými ses na jedné straně snažil uchopit věci a na druhé je zkresloval. Ztratíš tu směšnou masku, které se říká identita. Všechna historie, povídačky a vlaječky vyblednou. Nastane noc. Bez Dany Drábové vyhasnou Dukovany, hluboká tma přikryje Zemi. Nebe se rozhoří miliardami hvězd. Náhle si uvědomíš, že nejen tady na Zemi, ale v celém vesmíru jsi sám. Možná tě navštíví vzpomínka. Na co, tušíš nejlíp sám.