Našim maturantům

Pro zvědavé hádanky, pro zkouřené povídka.

Běžela Magda Canyonem, Srážela Banány Rádiem.
Brprdalidvěhutače.
LAciné CEny PRasat NeDonutily ProMéthea SMést EUropu GDyž ThéBy DYýchaly HOrkou ERotiku TMavého YByšku LUčního.


Tak, a teď slíbená povídka:
Žil byl. A žil, pravda, docela rychle. Jenže to byla jenom kapitola z jeho života. Kromě toho vypadal jak Lebowski, hrál nakytáru zpíval blbnul a tak, ale o něm řeč nebude.
Řeč bude vo tom, že se tady objevilo něco jako bahno. Že už tři tejdny nosim gumáky. Že pořád prší a prší a když už konečně neprší, tak aspoň kape. To jsem si nevymyslel já.
Bahno se objevilo docela náhodou, tak se to stává.. malá louže, děcka jí rozdupou a natotata je tady hromádka bahna. No a když se tohle stane poblíž skládky genetickýho odpadu, tak máme jistou pravděpodobnost, že se onen kus ,,Bahna\" bude schopen pohnout. Ikdyž někteří lidé se taky hýbou, neodpustím si přirovnámí, tak jak si ho někdy v dobách, kdy se ještě hrála taková ta hra jestli dostaneš modrou obrazovku nebo ona tebe, neodpouštěli jiní. Totiž ono bahno si umělo narozdíl od některých lidí vypěstovat základní CIVILIZAČNÍ návyky. Přesně jak se může zdát pořekadlo \"Lepší nepřítelem dobrého\". No, a tak to celý začalo.

Celý to přišlo hrozně rychle, rychleji a možná ještě rychleji než úplně nejrychleji, najednou se prostě zvedl mrak hroznýho smradu z kanálu, ale tak hroznýho že kdo neměl ruku aby si zacpal nos tak ten aby se skoro udusil, jak to bylo hrozný. Jenže to byl teprv začátek. Někteří i plakali.
Začaly se dít věci. Baráky dobrejch osm a víc, klidně i o deset pater. Pak taky ňáký stromy a takový ty věci, celý se to začlo hejbat. No a kdo neměl pevnej bod tak se hejbal s tim. A věřte nebo ne, hledat pevnej bod je kurevsky těžký a vo to víc pak nasere když někomu dám pevnej bod a ani nepoděkuje. Prostě s pevnym bodem máte tak nějak bouři na háku a celý to sledujete jak z Adamsova restaurantu na konci vesmíru. Jenže ouha!


Vyšli ven. Všude hroznej smrad. Věci se nějak divně vlnily, jako by všude pod chodníkem bylo něco.. něco, co? sakra.. (hrdina je romantik a bojí se před slečnou využít krásného slova sračka)
,,Miláčku neposral ses?\"
,,Ech, abych.. také jsem na to pomyslel..\"
,,?\"
,,Hmm eh.. na to slovo.. jako..\"

= v tu chvíli se na scéně - před restaurací - zjevuje pouliční výrostek Bedřich Mlíkorož a vykřikuje \"ryby! ryby! nalovte si v podniku - tatínkova rybníku! ryby! ryby!

,,Jak je ta rybina krásná vůně..\" říká hlavní výpravčí, jež jest zároveň hlavním vypravěčem, přičemž pojídá jakousi nevzhlednou parodii na rybu a se slastnym úsměvem si šeptá ,,písnejs, písnejs..\" No smrdí to fest, ale na okolní bahno které se začíná vylévat z kanálů, to rozhodně nemá.

Mladík:
,,Dali bychom si... Mňam, mlask.. šťavnaťouškou..\"
Slečna zkoprní, oči jí nervózně prostudují okolní únikové zóny..
,,Milášku..\" Mladík svou situaci evidentně nemá pod kontrolou. Náhle s sebou škubne až to v něm hrkne a se smrtelným výkřikem ,,Miluju tě\" vrhne po slečně prstenem.
(Ona) Letmo si vzpomene na svoje mladá léta, kdy jediný večer u babičky neproběhl bez pár stránek Hobita a jeho veselé party, a nasadí si poněkud nevhodně nabídnutý snubní prstýnek.

V tuto chvíli nám hlavní hrdinka tak trochu zmizela. Bahno stále stoupá a miláčkova silueta se ve stoupající vrstvě pomalu rozpouští. Padaj cihly. Lidi spěchaj a panikařej. Takovýhle věci prostě nikdo nečekal. Vždyť od toho tu přeci všichni mají svoje zvolený zástupce kteří prostě takovouhle situaci nesmějí dopustit! Je to marný. V tu chvíli můžeš přemejšlet jak chceš, ale když ti de vo kejhák tak začneš mnohem víc přemejšlet jak vocaď kurva pryč. Jsou takový kteří přemejšlej kde kurva zehnat holínky. Sou i takový kteří rikaj že to vodplaví všechny kteří se v tom celej život babraj.

Jenže některý lidi jsou mimo. Někteří z nich si nasadili prsten a jsou stejně mimo jako někteří úplně jiní, kteří udělali úplně něco jinýho. Stačilo prostě nasadit prsten. Svět přestal existovat. Bahno nebylo. Viděla to na vlastní oči. Nejprv před ní umře, všude se valej tuny bahna a najednou jako by nic z toho nebylo? Pokusí se prsten sundat, ale nejde to. Je kolem ještě spousta lidí a nějak jí to celý připomíná sourozence od Bondyho, ale něco jí nesedí. Nemá jasno, jestli realita byla předtím, oben kapoan ej dět. A prsten nejde sundat.

Je to strašný. Je to jako ve hře. Vim že nic z toho co dělám se vlastně ve skutečnosti neděje. To že tu sedim na ulici, vokolo mě se proháněj cigáncký kluci na koloběžkách a maminy seděj kousek vode mě na lavičce a mluvěj jako - sakra, byl nebo nebyl? - no skoro jako pár lidí který člověk znal, hlavně jednoho a ten byl fajn jen byl hrozně sprostej, no ale byl nebo nebyl? A tady ty starý cigošky sou úplně stejně sprostý a možná eště víc a báněj jednu spartu za druhou, jsou tady vlastně?

Snaží se najít pojítko mezi těmahle divnejma světama. Zkouší různý věci, různý chlapy, různý metody, ženský, jídla a cédéčka, zkouší miliardy přístupů a ještě víc variant a pořád jí příde že je ten svět hrozně zvláštní.. Takovej niterní pocit že to bejvalo jiný.. tak nějak..
Nedá se nic dělat. oslední pojítko je prsten co nejde sundat. Prsten, kterej jí tak miluje. Prsten, kterej ona tak miluje.

V tu chvíli nastupuje moderní chirurgie a prsten je za zcela sterilního prostředí odstřelen v rámci biatlonistického závodu doktorů. Dívka se ocitá v záplavě bahna, následkem čehož zalapá po dechu, děsivě pronikavě zařve, načež jí příval bahna zavře ústa navěky. Obrys se rozpustí.

Doktoři během svého biatlonu stihli zneviditelnit dalších 36 ,,hráčů\". Vítěze oslavili a bohatě obdarovali.

---