Radost

Radost

Někdy si připadám jako starý tulák.

Jdu ulicí a všude je pusto a takový zvláštní klid.

I když je město osamocené, pochmurné a padá na něj mlha,

cítím tu jakousi harmonii a vstřícnost.

Zastavím se na kamenném mostě

- prvním ve střední Evropě-

a dívám se dolů do temné plynoucí vody.

Zaslechnu za sebou slabý zvuk.

Ohlédnu se a vidím malého ptáčka.

Leží na chodníku a tichounce pípá.

Jdu k němu a opatrně si ho pokládám do dlaně.

Bojí se, chce vzlétnout, ale je zraněný.

Vezmu si ho domů a starám se o něj,

ovážu mu křídlo a povídám si s ním.

Když už je dost silný, aby mohl opět létat,

odnesu ho zpět k tomu mostu.

Je právě krásný slunečný den

a obloha je blankytně modrá.

Naposledy ho pohladím a rozevřu dlaně.

Lehce zatřepotá křídly a vznese se.

Letí nahoru k té nádheře.

Nahoru, kde je jeho domov, teplo a rodina.

Já se otočím a pomalu jdu zpět do stínu starých budov.