Hory v nás

To mně, krásný večer.

Děkuju, je mi ctí. 

Krásná

Ó! No hledím, co mi od Vas přibylo! Děkuji velmi pěkně za povzbudivá slova.

Stát se inventářem něčí "sperkovnice" je asi sen každé básně.  

Přeju pěkný večer.

Když nedám tip,znamená to většinou, že básni nerozumím a netroufám si, necítím se povolán, ji jakkoliv hodnotit.Tip dám, když je mi vše jasné a dílo se mi líbí.A pak je skupina co tip dostane a je to málo.Chtěl bych  ty básně  číst opakovaně, mít je vytištěné v knížce, abych se k nim mohl snáz vracet, jako když se žena čas od času probírá šperkovnicí.A to je případ této Vaší básně.

Spalničko, jsem ráda, že to funguje.

 

Pomerančová - děkuju za upřesnění (i přání hezkého večera), přiznám se, že mě výběry bez komentáře matou (nejen u mě :) ) vážím si, žes tu nechala víc času.

 

Silene - mám radost, že se vracíš a jo, od tipařů vezmu i tichou poctu, i když názor je vždycky názor :) ...  "čtu vícekrát" je skvělé u vlastnío textu číst. 

(Velmi pěkné, však už jsem ji četla vícekrát, což je samo o sobě znakem, ale moc mi to k řečem nemluví, omluvný smajlík. Navíc tu je s dostatek nahovořeno. Tak snad ani není zapotřebí. Prostě jen přihazuji na hromádku.)

Ahoj. Moje důvody pro výběr: -  zvládnutá forma - tady se odkážu na Egila, cituji: "Rýmy nejsou na ozdobu, jsou štěpné a skutečně fungují". Líbí se mi i zvukomalebnost veršů, to jak zní (např. Ve vřesu rez - rez jeřabin nebo  pukliny vedou z jádra blíž)-i jejich rytmus. Tempo textu souzní s obsahem, nikde nejde proti

- obsah - magicko-poetický obraz krajiny - anebo ženy? v třetí sloce jako by jedna prorůstala s druhou, jako by byly neodělitelné součásti. Prastaré spojení s vlastními kořeny, tajemství v nitru jak ponorná řeka, spící síla pod klidným povrchem  - tak na mě báseň působí. - a ještě moje osobní kriterium - pokud si dokážu text, který jsem četla vybavit  nejen po dočtení, ale i s delším časovým odstupem včetně pocitů, které vyvolával, vrátím se k němu,  opakovaně čtu, tedy pokdu text takhel funguje, pak je to u mě jednoznačně na výběr Hezký večer  

Díky, a2a2a, ta slova pro mě mají větší smysl než výběr. 

California Memory - :) rozhodně. Na Koprovský štít budu muset teprve mrknout, ale předpokládám, že hora a kus lesa slouží takřka univerzálně. <3 kdybys měla někdy cestu přes Beskydy, můžem pochodit i spolu.

Ptáš se, za co jsem dal výběr. Vždy hodnotím v kontextu obecné úrovně Písmáka, kdy výběr má odlišit zdejší kvalitu od běžného standardu.

Na textu se mi líbí především provázanost, která má až zvonivě ostrý zvuk, švih, zdůrazněný rytmem a nikde jsem nenašel nucená slovíčka, aby se rýmu vyhovělo.

Text působí jako přírodní lyrika, to samo o sobě není nijak objevné, ale symptaické je, že kromě toho sympatizujícího vztahu k momentálnímu pohledu do krajiny vkládáš do básně i drobná zamyšlení, ve kreých hledáš souvztažnost mezi sebou a přírodou, konkrétně ve verších ...pukliny vedou k povrchu a nic nevidíš...  a pak verš závěrečný.

och. tolik cizích slov jsem pod textem dlouho neměla. inu učím se!

 

Pokud mi dáváš tu čest srovnání s Autory, vím, že je ticho pták je v hrdle smyčka

a potom zpěv a zalknutí

a klíček kterým klíčí zrno

a lidé na klíč zamknutí

 

je mnohem víc, než se mi daří zde. A chápu takto "metatext".

dovnímání se k přesahu, je pro mě poctou rovněž. Mám za to, že se jedná o porozumění. A nebudu tvrdošíjně prohlašovat, že lze najít ještě víc, než co už jsi popsal. Vážím si pečlivého oka a snahy ten dojem uchopit. Popřemýšlím.

Smysl přírodně-lyrické básně by měl (alespoň u těch, co stojí za řeč) přesáhnout rámec lyrických kulis. A prakticky vždy se tak děje (lze to dobře vysledovat u výše zmíněných autorů, ale např. i v poetikách mnoha autorů devadesátých a nultých let). Po ose:

- nastíníme kulisy světa

- (většinou vložíme reflexi)

- přesah.

Tahle báseň je velmi ladně (a svým způsobem rafinovaně) sklenutá. A přesto bych rozlišovací rámce pro případné interpretace hledal v krajinně-meditativním rámci.

Metatextem by se stala ve chvíli, kdy by text subverzivně nabourávala vlastní poetiku. A to se zde dle mého neděje. 

K určité subverzi zde dochází v rovině významu, kdy se mimo jiné relativizuje účast a pozice lyrickéhzo subjektu (pozorovatele). Z mého pohledu ovšem ne z perspektivy směrem do či k textu textu. 

Pokud bych přijal "nic významného" ve smyslu významotvornosti - a mlhu, stín jako indexy (odkazující i zahalující), potom spolu se závěrem tvoří, spolu s předchozím, skutečně reflexi výše zmíněného a lze to i vztáhnout k textovosti (nevýslovného). Ano, to patrně v básni přítomno je, ale imanentně, tudíž se nejedná o matetext, ale o přírodně-lyrický text s přesahem. 

hehe, záleží, co myslíš "metatextem" - jako jestli mi šlo o víc než jen přírodní lyriku? Samozřejmě. Poslední dvojverší k tomu neukazuje? (ergo - moje chyba!) 

Tvůj argument je v duchu citované strofy, takže beru, sám jsem si naběhl... :-)

Nicméně jsem tak docela nemluvil o "vyznění", protože pochybuji, že tahle báseň je v jádru metatext. 

Děkuji, už rozumím. Trochu tam i o to šlo - že nic neuvidíš. :) a plně akceptuju, že to může vyznít jako málo. To bez debat. Ano. 

29.08.2019 23:10:04 egil Psal jsem - text má silná místa (za ta tip). Rýmy nejsou na ozdobu, jsou štěpné a skutečně fungují. Měl jsem na mysli samotný svět básně, rurální poetiku, co do motivů(!) na dostřel od Reynka či Skácela. Není to špatné. Ale v poezii důvodně hledám - mimo jiné - nějaké ozvláštnění. A to zde nenacházím. To mi vadí. Když vezmu jen rámec substantiv (nebudu je vypisovat) - jsou z inventáře rurální lyriky, jak ji dobře znám, ale není tam jediný motiv, který by tu poetiku aspoň trochu naboural. Báseň, ač se v ní řeže, trhá, prorůstá od kříže vzhůru, po ústa, pukliny vedou z jádra blíž k povrchu, kde nic nevidíš, je pro mě vlastně v posledku příliš hladká, protože v ní chybí prvek ozvláštění oné z dnešního pohledu již instantní rurální poetiky.

Ahoj, díky za připsání - nerozumím zcela - vyčerpaný jako v důsledku v  textu vyčpělý? Nesdělný, prázdný, okoukaný? prosím, upřesni mi to - jestli vnímáš problém v tématu, nebo způsobu zachycení, nebo až v pocitu, který způsobuje.. Nerozumím.. při takové reakci bych zdaleka neočekávala tip, totiž :) Děkuju, jeslti se pozastavíš ještě.

Má silná místa. Je pěkná. Ale právě v té pěknosti vidím jisté úskalí - krajinné obrazy a reálie jsou svým způsobem instantní - "rez jeřabin", kříž, mlha... všechno do sebe hezky zapadá a vytváří malebně-drásavý svět. Pro mě už trochu vyčerpaný.

/*

Ahoj! Rýmy beru, nechybělo beru, rozhodit ne - jde o ty nohy, nohy jsou místem, kde končí tělesné doma a začíná kontakt s nepohodou.. 

Děkuji za vhled, i s qíčalou mi říkáte, že to místo je matné...děkuji !

První odražené dvojverší mi přijde v rýmech rozpačité. Nechybělo by, či ho rozhodit za první a druhé čtyřverší. Jen nápad, který přichází hlavně u cizích textů. Děje se všechno!:)

Qí moc radost tu. Mám moc ráda popsat ty nepřesnosti.

Nejvíc se mi líbí požadavek na významná slova. Och. Mám moc ráda ohrnování nosíků nad malýma i mouchama.

 

Agátys, moja, díky za vyslovování.....

moc,moc, nic mě nekroutí :)  jsem četla nahlas, se správnou výslovností ... jen vřesu rez, smích jeřabin...  čupr báseňka